Za titulní kompozici alba vydaného k 75. narozeninám zvolil skladatel a dirigent (a samozřejmě též chvalně známý jazzový bubeník, to ovšem v jiných souvislostech) Josef Vejvoda cyklus Versi Santi pro mezzosoprán a smyčce. Jistě s hlubší symbolikou, v trojici duchovních miniatur je pokora na první poslech zřejmá. Výborně dopadla také interpretace, Barbora de Nunes-Cambraia (mimo jiné Carmen ve velmi dobře hodnocené inscenaci Slezského divadla Opava) se do melodicky přehledných kusů pokládá nejen technicky s nadhledem, ale hlavně od srdce. Interpretační preciznost hráčů Sukova komorního orchestru pak je samozřejmostí, jde přece o světovou „třídu“. Navíc orchestr s Josefem Vejvodou navázal první spolupráci už někdy před patnácti lety. Autor i interpreti se mají se v tom nejlepším smyslu vzájemně přečtené.
Jako skladatel soudobé hudby patří Josef Vejvoda spíše k těm konzervativnějším tvůrcům, do žádných divočin se nepouští. Ale přitom je svůj, a rozhodně nezapírá jazzové lásky. Jen si poslechněme, jak si hraje s basovou linkou a rytmem třeba v první větě Paraphrase pro violu a smyčce. Mimochodem, jak skladba samotná, tak uchopení Karlem Umtermüllerem popírá všechny ty nekorektní muzikantské fóry o hře na violu. Slyšte dramatickou třetí větu Vivo, vtipálkové.
Za pozornost ovšem stojí každá ze skladeb, už díky melodické nápaditosti. Fantasie pro housle a smyčce David a Goliáš vyloženě vyhovuje sólistovi orchestru Martinu Kosovi. Už díky vděčným a vtipným skokům mezi motivy velikášského Goliáše a rozverného Davida. Na CD je coby bonus zařazena také druhá věta z Novelty Concerto, původně vydaná na CD Tři malé lásky (2008) se sólistou Josefem Sukem. Zazněla totiž i na koncertu k pětasedmdesátinám coby přídavek. Jenže tentokrát v úpravě pro hoboj v podání Viléma Veverky. I s hobojem samozřejmě motiv funguje velechytlavě. Čímž se z desky stává tak trochu Vejvodovo „klasicizující best of“. Milé, pestré best of.