JUDY DYBLE: Earth Is Sleeping

Umělecká dráha Judy Dyble patří k těm klikatým, či spíš nekontinuálním. Prosadila se ve 2. polovině 60. let jako první zpěvačka Fairport Convention. S těmi se „vizuálně slavně“ dávala i do pletení svetrů, posedávajíc skromně na kraji pódia. To když si přišel do klubu Speakeasy zajamovat s kytaristou Richardem Thompsonem jistý Jimi Hendrix, improvizace se táhla a táhla a ona skromně čekala, až na ni zase přijde řada. Hostovala s Incredible String Bandem. Robert Fripp ji přizval do kapely Giles, Giles And Fripp, předcházející King Crimson. Spolu s Jackiem McAuleym, bývalým členem Them, založila Trader Horne. V „nejlepším“ se však rozhodla s muzikou praštit a věnovat se naplno dětem a domácnosti. Pak o ní nebylo slyšet, až na občasné výroční koncertní sešlosti Fairport Convention, plné tři dekády. V roce 2003, už jako vdova, ovšem chytila muzikantskou druhou mízu a čas od času se připomíná velmi zdařilými sólovými deskami. Přátelé z mládí na ni nezapomněli, luxusně jí pohostinsky doprovázejí třeba právě Robert Fripp nebo Simon Nicol z Fairport.

 

 

Earth Is Sleeping je méně experimentující album než třeba kritikou oslavované Talking With Strangers (2009). A také méně zaměřené na energii mladších hostů ze Spiritualized, All About Eve či Counting Crows, jako tomu bylo na Flow And Change (2013). Zpěvačka se tu více obrací k folkrockové minulosti, potažmo k nadčasovému baladiérství, a tu tam dojde na komplexně aranžované progrockové kusy. Ale pokaždé se dokáže vyhnout „ucajdanosti“.

Znovu tu hostoval Pat Mastelotto z King Crimson, i když tentokrát album slavnými jmény nehýří. Což je spíše klad. Aranžmá stojí na pravidelné koncertní kapele paní Judy, nazvané Perfect Strangers, a decentních smyčcových dohrávkách. Díky čemuž je nahrávka mnohem sevřenější. A hlas interpretky? Pořád svěží a čirý jako vzduch po dešti. Kdo by slyšel jen nahrávku a nevěděl, s kým má tu čest, možná by hádal nějaký „mladý indiefolkový“ objev.

Acid Jazz Records, 2018, 51:52

 

 

 

Přidat komentář