JULIAN LAGE: Scenes from above

Kytarista Julian Lage ke svým „rodinným“ spoluhráčům z posledních let, kontrabasistovi Jorgemu Roederovi a bubeníku Kennymu Wollesenovi, přibral „těžkou váhu“ zvukovou a improvizační – hráče na varhany Hammond B3, také klavír, Johna Medeskiho. K úplnosti jim ještě vypomáhá Patrick Warren na klavír, zvony, komorní perkuse, el. smyčce a dulciton, doplňující hammondky o vyšší ostré tóny (zde ve skladbách Talking Drum a Ocala). Album Lage zásobil devíti skladbami se svým typickým zvukem. Časopis The Art Desk hudbu alba označil za „elegantní“ vstup do nové fáze Lageovy hudby. Pro mě to znamená, že některé skladby jsou umravněny až do tvaru náladových jazzových instrumentálek, k čemuž se ostatně uchylovali i jiní skvělí kytaristé minulosti; neznám pozadí komerčních tlaků – ale proč by po tomtéž nemohli občas zatoužit sami muzikanti. Na Scénách shora to beru tak půl na půl. Album začíná lyrickou impresí Opal, v níž Medeski maluje „opalizující“ náladu k Lageově kytaře. Rytmicky živější je následující Red Elm, improvizací upomínající na klasiky hardbopové kytary, neméně svižným sólem zde zazáří Hammondky. V Talking Drum se skvěle vyřádí v improvizačním duetu oba klávesisté, kteří tak připraví půdu pro vstup elektrické kytary – nedá mi to nevzpomenout na náladu s Beach Boys. Heavens uvádí perkuse s Roederovým kontrabasem, Lage je doprovodí akordicky na akustickou kytaru, vše dokreslují místy až barokní varhany; sólo kytary se hlásí ke své iberoamerické historii. Night Shade je hudebním „stínem“ v duchu v úvodu uvedených námitek k albu; atmosféra alba se mění, což se týká také následných Solid Air a iberoamerické rytmizované skladby Ocala s akustickou kytarou. Storyville slibuje něco z jižanského pouličního hraní – až na překvapivý odvážný zvrat do delší free improvizační pasáže všech zúčastněných. Rozvážný klavír uvádí závěrečnou Something More, kytaru doprovází jen bicí a basa – zní starý dobrý Julian Lage.