Julie Felix

felixVlastním jménem Julie Ann Felix. Nar. 14. 6. 1938, Santa Barbara, Kalifornie, USA. Důležitá alba: Julie Felix (Decca 1964), The Second Album (Decca 1965), Changes (Fontana 1966), Flowers (Fontana 1967), Clotho’s Web (RAK 1972). Písně, které stojí za to: If I Could (El Condor Pasa), Going To The Zoo,  San Francisco, Changes, Clotho’s Web.
Rodačka z kalifornské Santa Barbary má po otci mexickou a po matce velšskou krev. K její genetické výbavě však patří i dědictví původních obyvatel Ameriky. Na kytaru ji naučil hrát táta, sám výborný muzikant. V sedmi letech napsala první písničku, a sice o skřítkovi. Po ukončení střední školy v Los Angeles chvíli učila tělesnou výchovu v ústavu pro mentálně handicapované děti a po večerech zpívala ve folkových klubech. K jejím fanouškům patřil tehdy ještě neznámý David Crosby, který jí lezl na nervy tím, že za ní pořád chodil a ptal se, jak hraje ten a ten akord. Pod dojmem z četby Kerouakovy knihy On The Road se Julie v létě roku 1962 vydala stopem na výlet po Evropě. S tisícovkou ušetřených dolarů zamířila na jeden ostrov v Řecku, kde si písničkařením vydělala na další cestu do Itálie a Francie. Poté půl roku vystupovala v barech na Ibize, načež se přesunula do Německa a v září 1964 dorazila do Anglie, kde už zůstala. (Dnes má americké i britské občanství.) Záhy se jí jako vůbec prvnímu folkaři podařilo získat smlouvu s firmou Decca; následovalo debutové LP a potom druhé, nazvané jednoduše The Second Album. Po památném koncertu v londýnské Royal Albert Hall jí kritici přiřkli titul Britain’s First Lady Of Folk.
Zprvu měla Julie Felixová v repertoáru výhradně převzaté skladby: dylanovky Masters Of War, Don’t Think Twice, It’s All Right a When The Ship Comes In, Tysonovo Someday Soon, Paxtonovu píseň The Last Thing On My Mind či kubánskou Guantanameru. Způsob, jakým tyto známé melodie podávala, měl blízko k střednímu proudu, a tak není divu, že se brzy dostala do hledáčku stanice BBC TV. Bylo jí nabídnuto angažmá stálého hudebního hosta v pořadu oblíbeného moderátora Davida Frosta. Uhrančivá Julie se s Frostem sblížila, stejně jako s Paulem McCartneym ze skupiny Beatles nebo později s Leonardem Cohenem. V roce 1966 přešla k labelu Fontana a vydala album Changes s přizvukujícími klasiky britského folku Johnem Renbournem, Martinem Carthym a Davem Swarbrickem. Zde se poprvé objevily Juliiny vlastní písně, jádro ovšem stále tvořil repertoár zkušenějších kolegů Donovana, Gordona Lightfoota atp. Manažer Beatles Brian Epstein ji vzal pod svá křídla a časem došlo i na samostatnou televizní show, do níž si Felixová během dvou let pozvala řadu zajímavých umělců, Cohenem a Donovanem počínaje a rockovým kytaristou Jimmym Pagem konče. V roce 1969 se zpěvačka zúčastnila festivalu na britském ostrově Wight a byla tak svědkem Dylanova návratu na koncertní pódia. Roku 1970 se jí v britských žebříčcích podařilo skórovat hned dvěma hity najednou: Heaven Is There a If I Could (El Condor Pasa). Druhým z nich reagovala na úspěšnou americkou verzi dua Simon & Garfunkel. Ve dvaasedmdesátém vydala desku Clotho’s Web plnou autorských skladeb. O dva roky později podepsala kontrakt se společností EMI, zpečetěný vydáním alba Lightning s coververzemi písní Dylana či Vana Morrisona.
Sedmdesátá léta byla pro Julii Felixovou také obdobím výrazné osobní proměny z idealistického liberála se silným sociálním cítěním v člověka roztrpčeného tím, jak se svět vyvíjí. Nakonec se odstěhovala do Skandinávie, kde v druhé polovině dekády uspěla s elpíčky Hota Chocolata a Colours In The Rain. Počátkem let osmdesátých však už byla zase zpátky v rodné Kalifornii a hlasitě odsuzovala porušování lidských práv Latinoameričanů. Dočkala se i návratu do Anglie, kde začala psát trochu jiným stylem, víc do hloubky a s politickým podtónem. Roku 1989 vydala po dlouhé době novou autorskou nahrávku Bright Shadows – nikoliv u velké firmy, ale na vlastní značce Remarkable Records. Od té doby v její diskografii přibyla alba Branches In The Mist (1993), Windy Morning (1995), Fire – My Spirit (1998) a kolekce dylanovek Starry Eyed And Laughing (2002). Ve třetím tisíciletí se Felixová znovu přihlásila o slovo cédéčky Scarborough Fair, I Walk With Beauty, Highway Of Diamonds a In The Spotlight. K jejím nejlepším kouskům z poslední doby patří verze písniček převzatých od Tima Buckleyho (Morning Glory) a od starého přítele Leonarda Cohena (Hallelujah).

felix1Julie Felix, David John Evans
THE ONES I LOVE THE MOST

I’m walking up and down this big old street
I smile at every other face I meet
I know I’ll never stop these wanderin’ feet
From leaving the ones I love the most

The only thing that lodges in my heart
Is the hurt from which some day I know I’ll part
In the happiness reluctantly I start
To leave the ones I love the most

I don’t know why this soul must walk alone
I long for someone dear to call my own
felix2I think of all the fleeting joy I’ve known
Before leaving the ones I love the most

Each morning boasts the lonely sun on high
The sunrise cracks then paints the sleeping sky
I wait with tears of joy and wonder why
I leave the ones I love the most

felix3

Julie Felix, David John Evans
TI, KTERÉ MÁM NEJRADĚJI

Chodím sem a tam tou širokou starou ulicí,
usmívám se na každého, koho uvidím,
a vím, že nikdy nepřestanu opouštět
ty, které mám nejraději.

felix4Jediné, co zůstává v mém srdci,
je ta bolest, ale i od ní se jednou odpoutám.
Jakmile se dostaví pocit štěstí, neochotně začínám
opouštět ty, které mám nejraději.

Nevím, proč má duše musí kráčet sama,
toužím mít vedle sebe někoho, kdo by mi byl drahý,
přivolávám zpět onu prchavou radost, již jsem
felix7zažívala,
dříve než jsem opustila ty, které mám nejraději.

Ráno co ráno se na oblohu vznese osamělé slunce,
úsvit protrhne plátno spícího nebe a pak na něj
maluje.
Čekám na ten zázrak, v očích slzy radosti, a
přemýšlím,
proč musím opouštět ty, které mám nejraději.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *