Kačkala: Wanderlust

Kačkala zpívající à capella byla dlouho brána jako jakási libůstka bubenice Hillary Binder, způsob, jak se odreagovat od divokého a komplikovaného jazz coru dnes už neexistujících Sabot, k čemuž přispívala i stylizace do drsných, leč přece jen trochu rozjuchaných cowgirls. Letošní album Wanderlust ale přináší ohromný posun, i když jeden kovbojský song nabízí – v Magic Life je i nezbytné mlaskání a jódlování. Na albu však nejsou jen lehounké popěvky jako Lovestory nebo The Pause. Už v úvodní Spanish Moss se Kačkala přiblížila hájemství vokálních experimentů Meredith Monk, což jasně ukazuje minimalistický doprovod stojící jen na opakujícím se a – a.
Silné je i jednoduché Vlnění, kde se slova „Vlny se vlní / na obzoru / kočka co vrní / po tvém vzoru / budu se mít na pozoru“ vynořují z brumenda, jež udržuje napětí.
Tvorba Kačkaly se proměnila i textově, jak ukazuje Inspirace: „Hlas řvoucího Promethea se nese po horách / …  / ta situace mě přitahuje a nahání mi strach // oheň bolest a šílenství, vážně jsi sexy / … / nedaří se mi namluvit, že po tobě nic nechci // a pak na zemi ležíme / ve vlastních sračkách krvi moči / prožíváme emoce / ale kam jsme dali voči.“ Jeden z hlasů se oprošťuje od čistého zpěvu a přechází do pokrouceného kvílení, jaké bychom spíše očekávali od Ivy Bittové.  K alternativě má blízko i závěrečné dramatické Zatmění s vybrnkávaným doprovodem violy.
Kačkala udělala velký krok kupředu, má zvládnutou stavbu skladeb a jejich gradaci, jak krásně ukazuje Pod tlakem. Umí pracovat s kontrastem sboru a vůdčího hlasu i se silou sjednocujícího refrénu, což je patrné v The Day After A Revolution a hlavně dokáže neupadat do klišé.
Dobrý dojem podtrhla i profesionálně provedená čistá nahrávka jak od ECM. Žádné intonační nejistoty, hlasy jsou vyvážené. Ondřej Ježek skutečně odvedl dobrou práci.

Kačkala, 2017, stopáž neuvedena (LP)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *