Ukrajinská houslistka, zpěvačka a skladatelka Katarina Gryvul se pohybuje mezi atmosférickou elektronikou a soudobou hudbou. Na festivalu Alternativa představí 13. listopadu v Arše+ poslední velmi intimní album Spomyn s až úzkostnou náladou. I ostřejší hrany zkreslených zvuků a beaty jsou však zahalené v oblačném hávu. Zahraje také skladbu pro procesovanou niněru Java, ve které buduje mohutnou zvukovou stěnu, do níž zpívá.
Jak se kombinují akustické nástroje, jako je niněra, s elektronikou?
Původně jsem houslistka, takže je pro mě důležitý fyzický kontakt s nástrojem. Hraji na housle, na piano a další menší nástroje. Je pro mě ale zcela přirozené je kombinovat s elektronikou. Myslím si, že nekombinovat je, by bylo nepřirozené. Když je však kombinuji, hledám něco s podobným témbrem, jako má třeba právě niněra.
Mám taky skladbu, kde mám různé nahrávky stejného nástroje, syntezátor a svůj hlas. Na albu Spomyn jsem však taky zkoušela konfrontovat akustické zvuky s čistě elektronickými, což je obtížné, když vnímáte, jak jsou rozdílné, jak velký je to kontrast. Můj přístup je hodně závislý na aktuálním nápadu.

Neobáváte se, že by elekronika mohla zastínit čistý zvuk akustických nástrojů, zejména v případě houslí, u nichž při hře hodně záleží na detailech?
Ne, naopak se mi to líbí, a někdy to dokonce chci, ale zase záleží na koncepci skladby. Skládám hudbu pro akustické soubory a elektroniku. Kompozice Solastalgia je o ztrátě zvukového charakteru místa. Krajina, a to i ta zvuková, se mění. Když nyní přijedu do své země a svého města, tak nezní tak, jak jsem je znala z dětství, třeba kvůli zvukům války.
Ovlivnila vás válka natolik, že jste změnila pojetí?
Řekla bych, že moje album po začátku velké invaze bylo velmi agresivní, stejně jako vážná hudba, kterou skládám. Tolik agrese! Když nyní poslouchám svá díla, která jsem složila v roce 2022, cítím úžas, takže se to skutečně změnilo. Nyní se cítím klidněji, i když situace přetrvává, prostě si zvykám.
Když mluvíte o agresi, jak jste ji vyjádřila? Zkresleným zvukem, nebo jste zvýraznila rytmus?
Některé písně byly sexualizované, objevují se v nich nechutné zvuky při dýchání, klaustrofobický pocit, že se dusíte. Nebo zase šlo o něco velmi hlasitého, co je pro diváky bolestné poslouchat. Hudba byla prostředkem, ve kterém jsem mohla ukázat, co v daný okamžik cítím. Mám médium, kde mohu uvolnit emoce, což je dobré.
V No Pain zase bylo hodně zkreslených zvuků a elektronických beatů.
Jenže No Pain byla napsána už dříve pro
