KATARÍNA KOŠČOVÁ & DANIEL ŠPINER: Hranica dažďa

Slnko Records, 2019, 57:45

První slovenská vítězka SuperStar (z roku 2005) Katarína Koščová dokázala svou tvorbou ještě dříve než Aneta Langerová, že je jí popový rybníček malý. Směrem ke komorní tvorbě na pomezí šansonu, folku a jazzu se vydala už před deseti lety na albu Nebotrasenie a tyto snahy potvrdila v roce 2014 velmi silnou nahrávkou Oknom. Mezitím si s úspěchem vyzkoušela křehké vánoční album, kolekci ukolébavek a díky její účasti v projektech Michala Horáčka víme, jak dokonale zvládá českou výslovnost včetně obtížného „ř“. Nyní přichází opět po pěti letech s řadovým albem, pod kterým je vedle ní podepsán její dvorní klavírista (a také akordeonista) Daniel Špiner.

I když spolu Koščová a Špiner vystupují i jako duo, na albu se podíleli i další hudebníci: Peter Tomko (kytara, banjo), Peter Katina (akordeon), Adrián Harvan (klarinet) a také smyčcové kvarteto. Již z tohoto výčtu je zřejmé, že Koščová zůstává i tentokrát věrna akustickému zvuku, nahrávka je opět komorní a křehká, produkovaná tak, aby co nejvíc vynikl zpěvaččin silný hlas. I když totiž texty na albu obstojí samy o sobě (většinu napsala zpěvačka sama, v jednom případě pokračuje osvědčená spolupráce se Sylvií Kaščákovou) a jiné interpretce by je stačilo odvyprávět, Koščová je skutečná zpěvačka, jejíž hlas zaujme v meditativní poloze (Rozfúkané), v hravém dialogu s akordeonem (Milý môj) i v kvalitním popovém šansonu (Hranica dažďa). Důležité je i to, že náměty písní rozhodně nejsou tuctové; například Tanči není roztančená hitovka, ale posmutnělý valčík o tom, „co zbyde po lásce“.

Katarína Koščová se na své hudební dráze odklonila od popu coby komerční hudby. Kdybychom se však v našich zeměpisných šířkách nad slovem pop nerděli a nevnímali je jako něco povrchního a nepatřičného, mohli bychom uzavřít tím, že si našla na popové scéně svůj vlastní komfortní, decentní, nenápadný prostor. A velmi jí to v něm svědčí.

Přidat komentář