KATARZIA: Antigona

„Cudzí opitý debil sa ťa dotýka a za zadok. Nedalo mi to, musela som mu jednu vraziť.“ „Krásu preklínam, žena je človek, nie korisť.“ Tyto dva citáty sice neřeknou o třetím albu slovenské písničkářky Katarzie úplně vše, ale nasměrují posluchače možná víc než fakt, že u kořenů půlhodinové nahrávky byla hudba k představení Slovenského národního divadla. Tak jako se Katarzia antickou hrou ve svých písních inspirovala jen vzdáleně, navazuje nahrávka na úspěšné představení také jen volně – konkrétně pro divadelní inscenaci vzniklo pět písní, další tři autorka přidala.

 

Album je stejně tak ohlasem antické tragédie jako reakcí na MeToo a vůbec všechny myslitelné formy „všedního“ násilí od zmíněného „sahání na zadek“ nebo psychických forem až po explicitnější podoby („do chrbta ti poletí dýka“). Ostatně až v procesu vzniku alba se písně dostaly do nového kontextu poté, co na Slovensku došlo k vraždě mladého novináře Jána Kuciaka. Z alba věnovaného násilí na ženách se stal protest proti násilí obecně s výrazným politickým podtónem. Katarzia přiznává, že například skladba Neodvrávaj pánovi (právě ta o letící dýce a také o zemi topící se v alkoholu) je přímo o Robertu Ficovi.

 

Nekompromisní textové poselství vynikne v podobně radikálním hudebním doprovodu – od progresivního folku z prvního alba Generácia Y přes kapelový zvuk na Agnostice se Katarzia posunula k minimalistické elektronice. Skladby (s výjimkou jedné) zaranžoval a produkoval Pjoni, který zdárně balancuje mezi temnými beaty (Nepohodlná osoba), prací s výškami tónu a zkreslením hlasu (Kríza mužstva) i jemnější elektronikou (Bojím sa) a především pracuje s tichem jako významotvorným činitelem. U Katarzie měly už v minulosti naléhavost, výraz a obsah navrch nad melodiemi. Tentokrát je to ještě výraznější. Album Antigona nezpívá, ale křičí o skutečných problémech i tichem mezi jednotlivými tóny.

 

Slnko Records, 2018, 28:06

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *