KATARZIA: Celibát

Slnko Records, 2020, 42:21

První písničkářská deska Generácia Y jako teze, třetí čistě elektronické album Antigona jako antiteze a čtvrté album Celibát s výraznou rolí elektronických i akustických nástrojů jako synteze a zároveň jakýsi návrat po spirále k druhému albu Agnostika. To je dosavadní diskografie slovenské autorky a zpěvačky Katarzie ve zjednodušující kostce. Paralela mezi druhým a čtvrtým albem je pak i v tom, že Agnostika vycházela zčásti ze zpěvaččiny stejnojmenné diplomové práce, v níž byl vedlejší postavou teolog žijící nemorálním životem. Celibát pak může odkazovat i k životu kněží, nicméně v Katarziině případě jde o osobní zkušenost, „celibát těla“ jako samotu, psychologický i filozofický koncept, který se prolíná jednotlivými písněmi včetně – překvapivě – zhudebněné básně Václava Hraběte Blues o dešti („Jdu sama v dešti…“).

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Registrace

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.