David Němeček – ADN, 2021, 38:30
Na samém konci loňského roku vyšla jedna z nejkrásnějších českých desek s vročením 2021. Zpěvačka (nejen) irské hudby Kateřina García spolupracuje s Lubošem Malinou, (nejen) banjistou Druhé trávy dlouhodobě. Spolu tvořili základ kapely Garcia, společně se věnovali i židovským písním v projektu Kon Sira, Kateřina hostovala i na jednom albu kapely Malina Brothers. Vprostřed noci, kolekce zpívané poezie (nejen) Věry Provazníkové, však přináší něco nového.
Jakkoli by albu slušel třeba Anděl v žánrové kategorii Folk, ve skutečnosti se deset zhudebněných básní (jedna od Bohuslava Reynka, osm od Věry Provazníkové a jedna od K. H. Máchy, kterou Provazníková „dopsala“) jakékoli jednotící stylové škatulce vzpírá. Zakotvení obou protagonistů v široce pojímaném folku je sice zřejmé, ale producent Steve Walsh neměl strach posouvat jednotlivé momenty alba k decentní elektronické hudbě (Měsíci, měsíčku), k rocku (Nad krajinou milostnou) nebo někam do vod, do jakých se vydala Druhá tráva na svém zatím posledním albu Díl první (Stesk).
Zajímavá je role Luboše Maliny, který se sice vzdal formální úlohy producenta, ale podobu alba ovlivnil jako hudebník (překvapivě především jako kytarista, v jednotlivých písních pak hraje na banjo, klarinet, kaval a mandolínu), jako skladatel a také jako výtvarník (ukázky z jeho grafické tvorby zdobí booklet). Hlas Kateřiny García, která je také autorkou některých melodií, je jako vždy přesvědčivý a přitom nevtíravý a dobře zní i v několika málo duetech v kombinaci s civilním projevem Malinovým. Kateřinina barva hlasu krásně ladí s akustickou kytarou, s houslemi hostujícího Pepy Maliny (Podzimní motýli), ale překvapivě i s rytmikou ve složení Jakub Vejnar a Kamil Slezák. Od úvodní táhlé Co člověk pod sluncem s doprovodem indického shruti boxu a balkánského kavalu až po závěrečnou folkovou Ani labuť ani Luna je to jedna čistá krása.