Málokdy je slyšet tak v nejlepším smyslu netradiční nahrávka varhan. Ostatně Katta ráda říká: „jedna z mých ambicí je dokázat, že varhany jsou vlastně nejstarší ‚synťák‘ na světě“. Jenže zatímco soudobé syntezátory zahrají leccos neslýchaného jaksi samy, dosáhnout neobvyklého soundu na těch chrámových vyžaduje ohromnou erudici. Nejen klasickou průpravu. Pro Kattu to znamenalo i léta experimentování s možnostmi varhan s mechanickou trakturou (tj. přenášející pohyb kláves pomocí táhel, pák a hřídelí). Při poslechu všelijak modulovaných zvuků se nechce věřit prohlášení varhanice, že nic nebylo elektronicky upravováno.
Nejdůležitější na albu samozřejmě není „efektnost“ zvuku, byť novátorský přístup ke starému nástroji zaslouží obdiv, ale samotné kompozice. Už na debutu Organ Works (2016) představila Katta autorské kusy, ovšem vedle děl Bacha, Pärta a Messiaena. Tentokrát nabízí tvorbu výhradně původní a formát alba bez problému unese. Opakují se tři skladby z debutu, ale v novém kontextu. Na desce kontrastují čtyři instrumentální Meditace, napsané na objednávku Signal Festivalu, se zhudebněnými liturgickými texty. Avantgardní plochy se prolínají s velebností a vzletností, dramatické pasáže s ambientním konejšením. Disonantní momenty ovšem Katta nikdy nepoužije samoúčelně a ladné melodické klenby nesklouznou k prvoplánové podbízivosti. A kontrasty nálad nebrání promyšlené gradaci celkové dramaturgie alba, s působivým finále Veni Sancte Spiritus.
Zvuk varhan i Kattin zpěv v kostele U Salvátora byl na album zachycen plně a barevně, s velkou péčí věnovanou dynamice. Lepší už to může být jen naživo. Album lze brát i jako lákadlo na červnovou šňůru koncertů, které se budou konat v chrámech v Děčíně (6. 6.), Kutné Hoře (8. 6.) či Církvici (17. 6.), ale také třeba v Macoše. Konkrétně 11. 6. u Zrcadlového jezírka v Punkevní jeskyni, tam pochopitelně s přenosným nástrojem. Působivější prostředí si lze těžko představit.