Kaufmann + Gratkowski + De Joode – Kolektiv jako jeden organismus

Seskupení Achim Kaufmann, Frank Gratkowski, Wilbert De Joode, které bude v listopadu jedním z nejvýznamnějších hostů festivalu Alternativa, se dalo dohromady v roce 2002. Vydalo zatím pět alb: Kwast (Konnex 2004), Unearth (nuscope 2005), Palaë (Leo Records 2007), Geäder (gligg 2012) a Oblengths (Leo Records 2016). Pod markou SKEIN vyšlo v roce 2014 na Leo Records CD, kde trio doplňují ještě violoncellistka Okkyung Lee, elektronik Richard Barrett a bubeník Tony Buck (viz recenzi v UNI 5/2015).

Frank Gratkowski
frankSaxofonista a klarinetista Frank Gratkowski se narodil v roce 1963 v Hamburku, kde také vystudoval konzervatoř a ve studiích pokračoval v Kolíně nad Rýnem. Jeho soukromými pedagogy byli také Charlie Mariano, Sal Nistico a Steve Lacy. Působí jako sólista i ve velkých orchestrech (např. Grubenklang Orchester, Klaus Koenig Orchester, Musikfabrik NRW, Tony Oxley Celebration Orchestra). Mezi jeho dlouhodobé spolupracovníky patří například pianista Georg Graewe či trombonista Sebastiano Tramontana. V roce 1995 založil vlastní trio s kontrabasistou Dieterem Manderscheidem a bubeníkem Gerrym Hemingwayem. To se v roce 2000 příchodem trombonisty Woltera Wierbose rozšířilo na kvarteto. O tři roky později dostal od festivalu Moers nabídku, aby vytvořil speciální projekt ke svým čtyřicátinám. Výsledkem bylo dvojkvarteto, v němž přibyli klarinetista a saxofonista Tobias Delius, trumpetista Herb Robertson, bubeník Michael Vatcher a v neposlední řadě kontrabasista Wilbert De Joode. Mezi jeho další projekty patří například Fo(u)r Alto pro čtyři saxofony, věnované mikrotonální hudbě nebo sólový program Artikulationen E, v němž využívá také osmikanálovou živou elektroniku. Zbrusu novou kapelou je Z-Country Paradise, která byla v tisku označena jako punková. To Frank komentuje: „Rozhodně tam jsou vlivy punku. Mám velice blízký vztah k rockové hudbě a už dlouhou dobu jsem měl záměr udělat nějaký rockově orientovaný projekt, který by byl earth, groove a heavy. Hledal jsem ty správné lidi dva roky a zkoušel různé kombinace. Ale vlastně mě zajímá hudba, ne styly. Takže je to zase jenom jiná stránka mé osoby. Chtěl jsem udělat něco, na co by se dalo tancovat a dokonce přemýšlím, že z touhle kapelou budu vystupovat v tanečních klubech. Je to taková body music. Taky jsem chtěl v kapele zpěváka, abych mohl pracovat s texty. Moje účast v kapele je nejsložitější, protože saxofon není tak úplně rockový nástroj. Ale miluji výzvy k hledání nových cest. Když jsem ještě studoval v Kolíně, tak jsem měl možnost si zajamovat s mnoha členy kapely Can a myslím, že mě to poučilo o esenci hudby víc než výuka na konzervatoři. A miluji Jimiho Hendrixe, Led Zeppelin, The Dead Weather, Rage Against The Machine, White Stripes, Radiohead a další, stejně jako současnou vážnou hudbu, jazz, etno nebo improvizovanou hudbu.“ V roce 2005 dostal Frank Gratkowski SWR Jazzprize.

Pět doporučených alb:
Loft Exil V – Frank Gratkowski Project at the 32nd New Jazz Festival Moers 2003 (Leo Records 2004)
Frank Gratkowski / Misha Mengelberg: Vis-à-vis (Leo Records 2006)
Frank Gratkowski / Thomas Lehn / Melvyn Poore: Triskaidekaphonia (Leo Records 2006)
Frank Gratkowski / Hamid Drake (Valid Records 2010)
Fo(u)r Alto (Leo Records 2012)

Wilbert De Joode
wilbertKontrabasista Wilbert De Joode se narodil v roce 1955 v Amsterdamu. Coby hudebník je autodidakt. Zcela zásadní pro něj bylo setkání s violistkou Ig Henneman, která ho viděla v jeho počátcích, kdy hrál ještě v spíše mainstreamových kapelách, ale ihned pochopila jeho potenciál. Wilbert to komentuje: „Myslím, že se jí líbil můj přístup, a tak mě pozvala do svého nového kvintetu. Pro mě bylo tehdy zcela nové hrát kompozici, která nakonec vedla ke kolektivní improvizaci. Úplně odlišné od jazzové improvizace, kde máte konkrétní skladbu, frontmana, rytmickou sekci a sólisty, kteří danou skladbu variují. A díky ní jsem také získal větší povědomí o současné vážné hudbě. Jsem opravdu rád, že mě oslovila. Jsem si naprosto jist, že bych nebyl tím samým hudebníkem, kdyby mě tenkrát nepřizvala ke spolupráci. A také mě přesvědčila, abych vydal sólové CD, což by se bez ní nikdy nestalo. Bylo to pro mne velice důležité.“ Se sextetem Ig Henneman vystoupil De Joode také v prosinci 2010 v Praze v KC Kaštan. Dalšími členy tu byl klarinetista, saxofonista a hráč na šakuhači Ab Baars, trumpetista Axel Dörner, klavíristka Marilyn Lerner a klarinetistka Lori Freedman. Mezi Wilbertovy stálé aktivity patří například hraní v kvartetu kornetisty Erika Boerena, kde působí také saxofonista a klarinetista Michael Moore a bubeník Han Bennink. Ti všichni jsou také členy DOEK Collective, jehož záměry Wilbert vysvětluje: „Je to vehikl solidarity s cílem šířit improvizovanou hudbu. Pro jednotlivce, scény, nové iniciativy, experimenty, sdílení a výuku. Je to Frank Gratkowski kontinuální a flexibilní stimulace pro mladé i zkušené hudebníky, kapely, spolupráce, nová koncertní místa a události. Zaměření je na hudbu, nikoliv vytváření popularity pro jednotlivce.“ Dalšími hudebníky, s nimiž De Joode spolupracoval jsou například Dylan van der Schyff, Tobias Delius, Georg Graewe, Ken Vandermark, Ernst Reijseger, Hilary Jeffery nebo David Liebman. V letošním roce získal Wilbert De Joode prestižní Buma Boy Edgarprijs.

Pět doporučených alb:
Ig Henneman Kwintet: In Grassetto (Wig 1990)
Ig Henneman Strijkkwartet: PES (Wig 1999)
Olo (Wig 2002)
Jan Klare / WDJ / Michael Vatcher / Bart Maris: 1000 Played (Leo Records 2009)
Uwe Oberg / Frank Paul Schubert / WDJ / Mark Sanders: Rope (Red Toucan 2015)

Achim Kaufmann
achimPianista Achim Kaufmann se narodil v roce 1962 v Cáchách v Severním Porýní-Vestfálsku. Vystudoval věhlasnou konzervatoř v nedalekém Kolíně nad Rýnem, posléze pokračoval ve studiu v Kanadě pod vedením Davea Hollanda, Stevea Colemana, Muhala Richarda Abramse či George Lewise a poté bral v Paříži i soukromě lekce od Stevea Lacyho. V průběhu své kariéry spolupracoval s řadou významných hudebníků včetně Hana Benninka, Thomase Lehna, Ingrid Laubrock, Paula Lovense, Aba Baarse, Tobiase Deliuse, Le Quan Ninha nebo Andrey Parkins. Mezi jeho nejnovější projekty patří například seskupení Grünen (s kontrabasistou Robertem Landfermannem a bubeníkem Christianem Lillingerem), Oni Kramler (se saxofonistou Matthiasem Schubertem a kontrabasistou Antoniem Borghinim a různými hosty) či trio s violoncellistkou Okkyung Lee a trumpetistou Axelem Dörnerem. Mezi jeho nejčastější spolupracovníky patří od roku 1998 saxofonista a klarinetista Michael Moore, který byl členem Achimova kvarteta (kde byl na postu bicích John Hollenbeck a hráli v něm také kytarista a baskytarista John Schröder či kontrabasista a violoncellista Henning Sieverts), vydal s ním tři alba v duu či pozoruhodný disk Kamosc, kde jim byl parťákem kanadský bubeník Dylan van Der Schyff a hostoval na něm i trombonista Wolter Wierbos. Tahle formace měla být původně zcela improvizovaná, ale Kaufmann se před nahráváním rozhodl složit poněkud tradičně laděné melodie ve stylu neworleanského jazzu či archaického funku, které pak všichni převedli do avantgardního hávu. O spolupráci s Moorem pianista říká: „Zpočátku jsem hrál většinou ve formě kvarteta, které bylo ‚dramaturgicky‘ designované, se spoustou improvizovaných zón, ale vždycky předem naplánované. Postupem let jsem začal oceňovat větší svobodu v předem koncipovaných strukturách. Zjistil jsem, že občas je dobré nevědět, co se nakonec bude s určitou kompoziční myšlenkou dít. Je pak velká legrace se s tím popasovat třeba až v průběhu vystoupení. Michaelovy kompozice jsou podobného rázu a jsou založeny na stejném přístupu. Na druhou stranu je Michael velice zběhlý v mnoha tradičních stylech a kořenech hudby. To mne inspirovalo, abych si pohrával s různými stylovými odkazy. Navíc to odráží nejrůznější hudbu, kterou sami rádi posloucháme.“ Achimovo první sólové album Knives se nese v duchu jakéhosi postromantismu a na druhém samostatném opusu Later si zase pohrává s melodiemi Dukea Ellingtona, Thelonia Monka či Herbieho Nicholse, ale také Syda Barretta a Boba Dylana. Za své umění byl Kaufmann v roce 2001 oceněn SWR Jazz Award a v roce 2015 prestižní cenou Alberta Mangelsdorffa.

Pět doporučených alb:
Knives (Leo Records 2004)
Kamosc (Red Toucan 2006)
AK / Mark Dresser / Harris Eisenstadt: Starmelodics (nuscope 2009)
Gebhard Ullmann / AK: Geode (Leo Records 2016)
Almut Kühne / Gebhard Ullmann / AK: Marbrakeys (Leo Records 2016)

(ukázky si můžete poslechnout v archivu Českého rozhlasu v pořadu Svět jiné hudby, který byl vysílán premiérově letos 11. dubna)

Seskupení Achim Kaufmann, Frank Gratkowski, Wilbert De Joode

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář