Ono se řekne improvizační deska, na které pocitově provázaní a zkušeně naslouchající hudebníci reagují jeden na druhého. Ale točte ji za epidemie čínské chřipajzny, když je půlka kvarteta japonská, půlka francouzská, hostující elektronická čarodějka Ikue Mori sídlí v New Yorku a hranice jsou zavřené. Když je ovšem za projektem tak intuitivní pianistka jako Satoko Fujii, první dáma japonské avantgardy s více než stovkou zápisů na profilových či spolukapelnických deskách, a když má kvarteto Kaze mj. s trumpetistou Christianem Pruvostem za sebou přes deset let spolupráce (jednotlivé frakce spolu hrají ještě mnohem déle), ono to jde. Na albu Crustal Movement si sestava akorát pomohla „dílčí“ kompozicí, kdy na jednotlivcem vytvořený základ živelně navázali ti ostatní. „Každý z nás složil nějakou strukturu a vytvořil plán, většinou ve formě grafu na papíře. A to nikoliv notovém. Plány obsahovaly délky trvání a pokyny jako ‚hrajte rychle‘ nebo ‚hrajte tiše‘,“ popisuje obezličky při práci na dálku paní Satoko.
To samo o sobě ale k autentickému výsledku nestačilo. „Místo toho, abychom individuálně vrstvili zvukové stopy a posílali si je po netu, rozhodli se francouzští členové (vedle Pruvosta ještě bubeník Peter Orins) pustit naše nahrávky (rozuměj v Japonsku natočené motivy Fujiina piana a trubky Natsukiho Tamury a elektronické ruchy Ikue Mori) během svého koncertu v Lille, hrát k nim a to vše natočit,“ pokračuje klavíristka v popisu zrodu desky. „Takže i když jsme na tom koncertě já, Natsuki a Ikue nebyli, naše hudba ano.“
Pokud bychom nevěděli, že třeba zrovna piano znělo ze záznamu podle grafické partitury, nedá se odhadnout, co vzniklo dle plánu a co kouzlem okamžiku. Jistě, hudba působí přece jen jemněji (byť na hlučné gradace také dojde) než předchozí desky Kaze, ale stejně krásně nepředvídatelně. Se stejně invenčními střípky komunikace a nenaplánovatelného souznění.