Nevšedně obsazená kapela Kino Jana Nerudy (KJN), v základu sice typické klavírní trio se sólově zpívajícím skladatelem-pianistou Jiřím Kadeřábkem, ovšem doplněné rovnou o tři zpěvačky, a nikoliv „křovinářky“, samo sebe na bandzone škatulkuje jako alternative-jazz. Což je pouze důsledek sympatické žánrové nezařaditelnosti spolku, neb učebnicově jazzové postupy tu nejsou nijak zvláště patrné. Snad jen jako kořeny veškeré dnešní populární hudby. Naštěstí se do přihrádek alternativa a jazz vejde leccos. Kdybych chtěl kapelu popsat, na první dobrou mě napadne, s vědomím přibližnosti a nadsázky, „setkání C&K Vocalu s Ošklidem“. Neznamená to ale, že by šlo o inspiraci KJN. Z mailové komunikace s Jiřím Kadeřábkem vyplynulo, že jsa jiná generace, C&K Vocal vůbec neznal. KJN navíc na rozdíl do C&K Vocalu často sází na humor a víc experimentuje s písňovou formou. Jde tu spíše o konvergentní vývoj vynalézavého aranžmá vícehlasého zpěvu nad, opět zaškatulkováno s velkou rezervou, rockově-šansonovým mustrem. Svéráznou Vášovu partu Ošklid z přelomu 80. a 90. let zase evokují skladby jako Letec či Totem ani ne tak hudebně a využitím vícehlasu či vypravěčsko-recitačního stylu zpěvu, jako spíš poťouchlostí zhudebněných veršů Miroslava Noska.
Texty vůbec představují samostatnou (záživnou) kapitolu. Nejen kvůli slovním hříčkám, třeba v titulní písni Kino Jana Nerudy: „…navštívit Karolínu Světlou (…) navštívit Karolínu sjetou… Než chňapneš pes, tak zkus se odzubit.“ Co chtěl básník říci je mnohdy docela vážné a obecně platné: „Svět je pastva pro oči / nepočítáno je skryté / nepočítané není pro těkavé oči / před sebou samým neutečeš / všude na sebe číháš…“ (Totem).
Zkrátka, na současné zdejší scéně představuje KJN unikát. Skutečně originální písňovou tvorbu, aranžovanou a interpretovanou neoposlouchaným způsobem, abys pohledal. Při návštěvě „Kina J. N.“ se vám jí ale dostane hned celé album.