Kira Vollman: OutZeit The Geist

ZauberKlang, 2022, 53:11

K obrazu hlas, zvuk, jádro, co věky zapouzdřené čeká na impuls, bobtnání, třesk, výtrysk. Rezidentka z Pasadeny, pěvkyně a různé nástroje od kláves po klarinety užívající Kira Vollman byla od konce 80. let spolupachatelkou na třech albech avant-impro-pseudo-artrockového dua Non Credo. Pro mne je i vysoce nápaditou nonkonformní výtvarnicí, která hudbu užívá coby další rozměr. Druhým z dvojbandy byl a je Joseph Berardi. Všerytmik a výtečný bubeník se přiznal ke spolupráci s takovými lotry jako Pixies, Donovan, zappističtí Don Preston & Bunk Gardner, alžírská zpěvačka Cheikha Rimitti (s Robertem Frippem a Fleou) nebo kytarista Nels Cline. V Non Credo krom svých primárních nástrojů využívali klarinety, marimby, akordeony, violoncella, levnou elektroniku, dětské hračky a cokoli jim přišlo pod ruku. Zvuk s podivuhodnými aranžemi a vážno-nevážným přístupem možno vřadit do novotvarů z tábora Rock In Opposition. 

Kira se vyvléká/odpoutává z výše zmíněné závislosti znovu a znovu a cíleněji a každým elementem překvapivěji tvoří výtvarné objekty (opravdu krása a šok zároveň), ale taky muziku. Tahle sólová, spíše „soukromá“, a doma nahraná deska je v rozprostření od šantánu přes děsyběsy à la byvší rocková Diamanda Galás, i s hlasovým rozsahem a deklamační variantností, po písňovou velejemnost některých poloh Kate Bush. V hudbě jde ale jinudy. Hlasový rozsah zvící mnoha oktáv i barev užívá více jako divadelnice – v zapeklité úvodní The Derelicts All Vie For My Affection, a tvůrkyně kinematických obrazů bez obrazu třeba ve skvělé The Piper Unpaid. Vlastně jakákoli skladba je klenbou příběhu, sekvencemi i střihy filmově evokativní. Nástrojovým základem je zpravidla piáno, pak violoncello, akordeon, kontrabas a „bicí“ zdrcnuté snad jen na cajon. Málokde je rytmus tak čistě držený po celou píseň jako v tangu Nightmares On Toast nebo valčíku For Fredrik – One Beat To Disaster. Poddává se amébovitému zpěvu a úžasným instrumentálním nápadům.

Přidat komentář