Koncepcí VEIN je rozmanitost

Jazzové reinterpretace Ravela, vlastní pohled na Gershwinovu operu Porgy And Bess, nápaditá autorská tvorba, dlouhodobé kontakty s hvězdnými saxofonisty Davem Liebmanem či Andym Sheppardem, propojení s orchestry a big bandy. Šíře záběru švýcarských VEIN dokáže udivit. Basilejské pianové trio také právem získalo nadnárodní reputaci. Má silné zázemí nejen v Evropě, ale „berou“ ho i Američané. Samotní členové VEIN zdůrazňují, že „co do identity se cítí jako evropští hudebníci, ale zakládají si na interakcích se zámořskou hráčskou elitou“. Což předvedou i 29. listopadu v pražském Jazz Docku, kde po čase obnoví spolupráci se saxofonistou Gregem Osbym.

 

Jde přitom o setkání v rámci letošních podzimních koncertů VEIN ojedinělé, nikoliv o součást rutinního turné. Nedávno také trio zúročilo na vydařeném albu Symphonic Bop partnerství se švédským tělesem Norrbotten Big Band, což vlastně vyprovokovalo následující rozhovor. Stejně jako společně píší muziku, odpovídali nerozlučně bratři Arbenzové. Bubeník Florian většinou na otázky týkající se organizace projektů tria, pianista Michael pak na ty více muzikantské.

 

Jak vlastně začala vaše spolupráce s Norrbotten Big Band? Nějakým inspirativním setkáním?

Prostě jsme Norrbotten Big Band kontaktovali, protože víme, že jde o jeden z nejlepších evropských big bandů a navíc se specializuje na spolupráci s lidmi, kteří píší autorskou hudbu a jsou schopni připravit jim aranžmá. Navíc se ukázalo, že Joakim Milder, dirigent a umělecký ředitel big bandu, je milovník klasické hudby. A také opravdový expert nejen na jazz, ale i na klasiku. Naše idea, že vytvoříme pro big band program s prvky vážné hudby, byla velmi nadšeně přijata. Zapadla do filozofie big bandu. Proto také spolupráce fungovala tak hladce.

Propojení bigbandové estetiky s prvky klasické evropské koncertní hudby, jak impresionismu, tak expresionismu, je z nahrávky cítit. Existuje souvislost projektu Symphonic Bop třeba s vaším nastudováním Ravela?

Všichni tři jsme prošli studiem klasické hudby, což je ohromný vliv, kterého se nezbavíme a samozřejmě ani nechceme. Album VEIN plays Ravel pochopitelně inspiroval Ravel, na Symphonic Bob jsme dali průchod především inspiracím v dílech Debussyho, Stravinského a Mahlera. Pojali jsme big band jako jakýsi specifický druh symfonického orchestru. Proto jsme ostatně pro album zvolili název Symphonic Bop.

 

Otázka pro Michaela Arbenze. Psaní aranžmá bylo výzvou, zábavou, tvrdou dřinou, splněným snem?

Ode všeho trochu. Samozřejmě pro mě představovalo velký sen mít možnost aranžovat pro takhle skvělé těleso. Speciálně Norrbotten Big Band totiž nabízí aranžérovi mnoho rozličných možností. Například každý z jeho dechařů je schopen hrát opravdu virtuózně hned na dva až tři odlišné nástroje. Pánové si bravurně prohazují klarinety s basklarinetem či flétnami. Na druhé straně, psát pro takhle dobré hudebníky je vážně výzva, aby se cítili pohodlně a zároveň využili svoje přednosti. Což byla neskutečná dřina.

Album Symphonic Bob jste nahrávali v polských Katovicích několik dní poté, co jste s Norrbotten Big Bandem vystoupili na festivalu Jazz Goes To Town 2018 v Hradci Králové. Liší se deska od koncertního setlistu a provedení?

Repertoár na koncertě byl o něco bohatší než to, co jsme nakonec vybrali na CD. Koncert od koncertu jsme také střídali různé skladby. A konkrétní aranžmá konkrétních kompozic byla upravena speciálně pro potřeby nahrávky.

V rámci projektu Vein feat. Special Guest se věnujete někdy jednorázovým, jindy dlouhodobým spolupracím s evropskými i americkými muzikanty. Existuje nějaký společný, zásadní rozdíl při hraní s lidmi z odlišných břehů Atlantiku?

Spíše bych řekl, že jde o velké rozdíly při hraní s každým jednotlivým hudebníkem. Dave Liebman, Greg Osby, Andy Sheppard, každý z nich má vyhraněný osobní styl, jde o výrazné individuality. Ale ano, jak asi předpokládáte, existuje určitá odlišnost v přístupu Evropanů a Američanů. Jazzové tradice a typické jazzové styly v Evropě nejsou tak silné, zato mají Evropané mnohem silnější vazby na klasickou hudbu. Nás inspirují oba přístupy. Ale jde opravdu o velkou generalizaci, existuje spousta výjimek.

Vaše setkávání s Gregem Osbym má dlouhou historii, v roce 2015 vyústilo také ve společné album The Studio Concert. Jak jste se našli?

Grega Osbyho jsme oslovili už někdy v roce 1997. Líbil se mu náš styl hry, sedli jsme si v hudebním vkusu i lidsky, a tak se naše spolupráce stala v těch dvaceti letech docela pravidelnou. Což považujeme za unikátní. Jednorázové, příležitostné kontakty nejsou tak výjimečné, ale dlouhodobý vztah s vrcholným saxofonistou svojí generace, to je malý zázrak. Pochopitelně nás Greg za tu dobu svým stylem hodně ovlivnil.

 

Hrajete na občasných setkáních s Osbym ustálený repertoár, nebo dojde v Praze na něco nového?

Nemáme sice zatím žádné plány a materiál na novou desku, ale pokaždé, když máme příležitost k setkání, zařadíme do repertoáru také něco úplně nového. Tudíž i v Praze určitě dojde na nové věci!

Podle odehraných koncertů a spoluprací máte mimořádně silnou vazbu na britskou scénu, je to tak?

Ano, v UK jsme v posledních letech hráli mimořádně často. Zdá se, že VEIN v sobě mají něco, co koresponduje s anglickým jazzovým vkusem. Také je naprosto skvělé zahrát si s tak výjimečnými hudebníky jako Andy Sheppard nebo Stan Sulzmann. Každý z nich má k jazzu úplně jiný přístup než právě třeba Greg Osby. Nás totiž inspiruje právě naprostá odlišnost sólistů, kteří s námi hostují.

Když navážete spolupráci s nějakým novým hostem, odpíchnete se od standardů, vlastních kompozic, hostových kompozic, improvizace, nebo je to pokaždé jiné?

Pokaždé jiné. Když už se připravujeme, že budeme s někým hrát, jde o osobnost, kterou dobře známe. Tušíme předem, že to bude fungovat, a přibližně víme, co asi čekat. Protože obvykle bývá pramálo času na přípravu, typicky jde o jedinou zkoušku před prvním vystoupením, rozhodujeme se docela spontánně, jaké kompozice budeme hrát. Vždy dáváme přednost zařazení kombinací vlastních kompozic a kompozic hosta, ale občas po několika standardech samozřejmě sáhneme.

Už máte v hledáčku nějaké další partnerství, nebo pro změnu přichystáte projekt opět „jen“ triový?

Hrát v triu zůstává naším hlavním záměrem a vždy tomu tak bylo. Ovšem plánů na spolupráce máme hned několik, ať už jde o orchestry nebo sólové interprety, i když je ještě brzy prozrazovat konkrétní jména. Řekl bych to takhle. Hlavní koncepcí tvorby VEIN je rozmanitost.

Napsat komentář

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.