KONČINNA: Prošli tudy blázni

Pražské, nyní už jen kvarteto Končinna, jak napovídá i svým názvem, je volným pokračováním někdejšího výrazného zjevení alternativního šansonu, kapely Činna. S tou ho spojují nejen pianista Petr „Komár“ Soudek a (až na jednu výjimku) texty Zdeňka „Hmyzáka“ Nováka, ale i samotné skladby. Většinu z nich už totiž Činna kdysi hrávala; v novém aranžmá mají ale výrazně modernější a zcela současný zvuk. Ačkoli tak formace oplývá naprosto tradiční sestavou klávesy-basa-bicí-trubka, nešetří samply ani elektronikou, a její hudba se tak přelévá od zamyšlených a někde vyloženě něžných, akusticky pojatých pasáží k až futuristickým okamžikům s tvrdými beaty a expresivním projevem. Proměna a rozdíl mezi oběma soubory je patrný hned na úvodní písni a jednom z největších „hitů“ Činny, skladbě Kuny, kde původně dominantní piano doplňují různé terénní zvuky, hutná rytmika a ve finále jedovatě syntetický klávesový rejstřík, upomínající třeba sólové vyhrávky Michaela Kocába ve skladbách Pražského výběru. Ale i v dalších skladbách mohou posluchače udivit až industriálně nekompromisní a agresivní rytmy, které by nepřekvapily ani u takových Nine Inch Nails či Laibach. To vše v kombinaci s Hmyzákovým textovým surrealismem získává úplně nové rozměry. Protože i v pomalých pasážích, kde nedominují bicí, vystupují na odiv spíš ambientní či krautrockově psychedelické obrazy než někdejší zakouřená barová nálada Činny. Avšak ani tyto kořeny kapela nezapírá; důkazem jsou poklidné písně Hlava kolem a Hroši, zatímco zhudebněný text Ne, to není úsměv Jana Opolského posluchače zanese až někam k art rocku. Na albu zachycenou současnou podobu kapely tak lze doporučit mnohem více třeba fanouškům takových B4 než někdejšímu publiku Činny či jiné devadesátkové alternativy. A je rozhodně fajn, že na značce Guerilla, u které to chvíli vypadalo, že už bude vydávat jen objevené archivní klenoty či mladší klony tradičního undergroundu, vychází právě taková, skladatelsky, aranžérsky i zvukově vypiplaná nahrávka.