Polí 5, 2022, 48:42
Duo Kora et le Mechanix se dlouhodobě věnuje ambientu, tvorbě zvukových krajin a v posledních letech hodně scénické hudbě. Kazeta Le Pôle Nord přináší hudbu z představení divadla Drak Expedice, má láska na motivy knihy švédské spisovatelky Bey Uusmy Expedice: Můj milostný příběh. Ta zachycuje neúspěšný pokus švédského inženýra a vzduchoplavce Salomona Augusta Andréeho dosáhnout v roce 1897 severního pólu v balónu. To se mu nepovedlo, kvůli námraze balón až na pól nedoletěl a Andrée s dalšími dvěma lidmi zahynul na Bílém ostrově, když se pokoušeli vrátit.
Tématu chladu a osamělosti se duo věnovalo už na debutovém albu Excursin o letech do kosmu, nová nahrávka ukazuje, jak moc se od té doby posunulo. Michal Kořán a Filip Homola dále pracují s až izolovanými tóny piana a chladnými zvuky syntezátorů, ovšem ty jsou jen jednou ze složek. Výraznější roli hrají nejrůznější ruchy, šumění připomínají neustálý vítr i skřípání zmrzlého sněhu a různé praskání a vrzání evokující až dojem ledem svíraného lodního trupu. Vrstvy zvuků, z nichž mnohé jsou různě až nepříjemně pokroucené, aby zdůraznily drsné prostředí, s nímž se polárníci potýkali, vysloveně povzbuzují obrazotvornost a vytvářejí podobnou atmosféru, jaká se objevuje ve filmech Davida Lynche nebo v Altmanově postapokalyptickém Kvintetu ze země sevřené ledem. Větší roli hraje elektronický rytmus dodávající přes svou strojovost nahrávce na nervnosti, v jedné pasáži dokonce zní rytmus jen se subbasy, nebo ohlasy trip hopu, což ukazuje, jak daleko se duo dostalo od počátků ovlivněných ambientem Briana Ena.
Le Pôle Nord není tak opulentně pestrý jako máchovská variace Pouť krkonošská. Je ovšem sevřenější, neobjevují se tam žádná výrazná vybočení, což je dáno odlišným pojetím divadla, Drak pracuje s loutkami a výtvarná složka je mnohem důležitější. Hudba navíc doprovází většinu padesátiminutového představení, což dalo oběma tvůrcům větší prostor motivy rozvíjet. Navíc nemuseli variovat nějaký leitmotiv.