Kora Et Le Mechanix: Pouť krkonošská

Naivní divadlo Liberec / Blue Lizard / Polí 5, 2019, 45:33

Scénická hudba je nedílnou součástí tvorby Michala Kořána, protože ambient, jemuž se věnuje, je pro podobné užití velmi vhodný. Spojení s divadlem mu však pomohlo nejen v tom, že měl více možností tvořit, ale také ho posunulo dál za hranice žánru, což potvrzuje zatím poslední nahrávka dua Kora Et Le Mechanix, hudba k máchovské inscenaci Naivního divadla Liberec Pouť krkonošská. Divadelní představení vycházející z romanticky rozervaného básnivého textu plného zmaru a marnosti potřebovalo dramatičtější doprovod, než hudba k poetické inscenaci o zapadlých místech na zemi Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých. Už úvodní Prolog naznačuje, že záběr bude mnohem širší: po krátkém ambientním úvodu zazní drásavě přebuzený riff basové linky a ozve se rytmus a plochy syntezátorů jako z dob artrocku.

Vypjatá obraznost Máchova symbolicko-metaforického textu si žádala adekvátně bohatý doprovod, a tak se z pokrouceného zvuku a terénních nahrávek v úvodu Na rozlehlém temenu hor ozve i linka (syntetického) cella, aby ji pak vystřídal rockový rytmus proložený vpády orchestrálních zvuků a dramatickými tutti. Máchovský text na hranici gotického hororu plný silných obrazů dovedl duo k tomu, že muselo hodně střídat polohy a často se odklánět od typického pojetí, i když ani Na rozlehlém temenu hor nechybí kontrastní klidnější pasáže, ovšem patřičně pochmurné. Klášter se otevírá zahajuje až taneční beat podmalovaný pokroucenými tóny a nervním elektronickým vrčením majícím blízko k EBM, než převáží zvukomalebnost temného skřípotu a ruchů, která ladí s obrazem chátrající gotické stavby ve vichřici. A pak se ozvou hrozivé údery jako zoufalé bouchání na zavřená vrata, než se rozběhne sekvencerová linka syntezátoru.

Temné V síni veliké je plné hrozivých zvuků jak z gotického hororu, kde se objevují linky basy a cella i osamělé tóny piana, než nastoupí techno rytmus a artrockové plochy kláves.

Album je skutečně mnohotvárné, proměnlivé a nepředvídatelné, jde o jednu z nejzajímavějších nahrávek dua, i když se v duchu wagnerovského pojetí leitmotivů některé pasáže vracejí, ale ne tak, aby to bylo nudné. Harmonicky je však hudba trochu chudá, což je patrné hlavněHřbitova. Je taky škoda, že nahrávku nedoplnila sóla akustických nástrojů nebo orchestr, který by ještě zvýšil plastičnost a zbavil desku elektronického hávu. Samotné desce nevadí, ale s Máchovým světem stavícím do kontrastu zmar s nádhernou a živou přírodou v údolích pod Krkonošemi tak úplně neladí, stejně jako důrazné rytmy. A Epilog vysloveně volá po vydechnutí v podobě čistě akustické linky, třeba houslí nebo cella bez tak výrazného doprovodu bicích.

An sich je však album jednou z nejpovedenějších nahrávek dua, které se nezastavilo ve vývoji, neopakuje jen ambientní schémata a proniklo do hájemství gotické elektroniky. Patří k nejzajímavějším letošním nahrávkám vůbec.

Napsat komentář

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.