Kraftwerk akusticky?

Díky významu, který má pro elektronickou scénu, je dnes Kraftwerk považován za jednu z nejvlivnějších hudebních skupin v historii. Němečtí elektronici však ovlivňovali také rockové hudebníky a v neposlední řadě i soubory, které používají výhradně akustické nástroje.

 

Jedním z nejznámějších příkladů je smyčcové kvarteto pod vedením rumunského rodáka Alexandra Balanesca. Syn univerzitního profesora sice v Rumunsku trávil dětství, dospíval však v Izraeli a hudbu studoval v Londýně a New Yorku. Jeho Balanescu Quartet vznikl v roce 1987 a o pět let později vyšlo zásadní album Possessed s akustickými verzemi písní od Kraftwerk jako Das Modell, Autobahn nebo Pocket Calculator. V rozhovor s publicistou Karlem Veselým v roce 2013 Balanescu líčil: „Pro nás to byl tehdy velmi neobvyklý projekt a byli jsme samozřejmě hodně překvapení z toho, jaký měl dopad. Měli jsme tenhle bláznivý nápad, že když se pustíme do skladeb Kraftwerk, mohlo by z toho vypadnout něco zajímavého a ono se to opravdu stalo. Pro nás to byla především obrovská zábava, moc nás bavilo hledat v našem světě klasické hudby ekvivalent k tomu báječnému univerzu elektronické hudby, které Kraftwerk stvořili. Bylo potřeba dát opravdu dobrý pozor, protože při podobném křížení často dojde na to, že se oba hudební světy navzájem vymažou a vznikne hudební blábol. V hudbě Kraftwerk jsme našli něco velmi barokního a od toho jsme se odpíchli.“ Na dotaz, jak členové Kraftwerk na smyčcové coververze reagovali, pak Balanescu odpovídá: „Oni normálně nejsou moc nadšení z coververzí svých písní, ale náš přístup se jim líbil a přiznali se mi, že některé nápady z naší desky použili ve vlastních aranžích.“

 

S úpravami skladeb od Kraftwerk se výjimečně setkáme i v oblasti akustického jazzu. Nápaditou coververzi skladby Das Modell zařadil v roce 2012 německý pianista Michael Wollny na album Wasted & Wanted, které nahrál v triu s kontrabasistkou Evou Kruse a s bubeníkem Erikem Schaeferem. Bruce Lindsay ve své čtyřhvězdičkové recenzi pro web All About Jazz podtrhuje perkusivní hru piana, kterou se Wollnému podařilo i v akustickém žánru dosáhnout určité strojové agresivity předlohy. Zajímavé bylo i zařazení této skladby do kontextu dalších momentů z hudební historie – album totiž dále obsahovalo vedle autorských skladeb členů tria také úpravy kompozic Gustava Mahlera nebo Franze Schuberta.

 

V roce 2016 se na albu It’s Hard jazzového tria The Bad Plus objevila úprava skladby The Robots. V tomto případě byl kontext čitelnější, neboť album obsahovalo téměř výhradně coververze popových skladeb – od Prince, Petera Gabriela, TV On The Radio nebo skupiny Crowded House. Že původně chladná a monotónní skladba zní v rukou jazzového klavírního tria úžasně, tvrdí ve své recenzi například Steve Greenlee z amerického magazínu JazzTimes.

 

Zatímco The Bad Plus na svém albu řadí Kraftwerk do kontextu světové populární hudby, švédský pianista Jan Lundgren umístil svou verzi skladby Computer Liebe na začátek konceptuálního CD nazvaného European Standards. Přitom koncept „evropských standardů“ vnímá velmi široce – Kraftwerk zde má místo vedle Beatles, francouzského šansonu, maďarské lidové písně, Kurta Weilla nebo filmové hudby Krzysztofa Komedy.

 

Z úplně jiného úhlu přistoupil k písním Kraftwerk německý hudebník Uwe Schmidt, vystupující pod pseudonymem Señor Coconut. Jeho album El Baile Alemán obsahuje skladby jako Autobahn nebo The Robots v rytmech jako cumbia nebo čača.

 

Interpreti z oblasti jazzu, world music nebo akustické alternativy pochopitelně nejsou jediní, kdo po skladbách Kraftwerk sahají. Hold elektronickým průkopníkům vzdala i spousta rockových kapel včetně Siouxsie & The Banshees (coververze Hall of Mirrors), U2 (Neon Lights) nebo Rammstein (Das Modell).

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *