Krajina Ró, jako další projekt Michala Němce z Jablkoně, členů The Bladderstones a zpěvačky Aničky Břenkové, se objevila v roce 2020 s debutovou nahrávkou Hotel Blázen, a kvůli nejisté době se jen zvolna dostávala do zorného pole posluchačů. O tom, že to s další aktivitou všichni zúčastnění myslí vážně, pak všechny definitivně přesvědčilo letošní druhé album Mlhoviny, vydané s koncem jara. Povídání o jeho vzniku paradoxně probíhalo bez zaneprázdněného nestora kapely, s kytaristou Tomášem Frolíkem a zpívající klávesistkou Aničkou Břenkovou, takže to celé nakonec trochu bylo v duchu „O Michalovi bez Michala“.
Máte rádi kontrasty?
Anna Břenková: Rozhodně ano!
Ptám se, protože se mi zdá, že na nich vaše druhé album doslova staví…
Tomáš Frolík: Myslím, že se od Michala Němce jako skladatele ani nic jiného nedá čekat. (smích)
Anna Břenková: To doufám snad ani od nás.
Tomáš Frolík: Řekl bych to takto: I kdybychom založili kapelu, která by měla v plánu být třeba bluesová, tak by to s Michalem blues nikdy nebylo. Vždycky tam budou nějaké kontrasty.
Prvotní impuls ke vzniku kapely přišel od něj?
AB: Michal nám prozradil, že vždycky toužil po tom mít i rockovější kapelu. A to aniž by nějak omezoval nebo ukončoval Jablkoň. A k sedmdesátým narozeninám si ten sen splnil. Možná taková trošku opožděná krize středního věku. (smích) Jiní chlapi si koupí motorku, on chtěl mít další kapelu.
TF: … a v ní hlasitý elektrický kytary…
AB: …a okolo sebe mladší lidi.
Je pravda, že to je asi poprvé, co jsem ho viděl hrát na elektrickou kytaru…
TF: To, že to bude více elektronické a třeba se syntezátory, to bylo jasné od začátku. Ale Michal samozřejmě do té doby žádnou elektrickou kytaru ani neměl. Nakonec jsem mu pomohl koupit jednu skvělou z Ameriky, původně německou, ručně vyrobenou, a za super cenu. Pak jsme mu koupili i kombo a efekty. Ale zvykal si pomalu. Efekty třeba všichni mají na zemi, a i proto jsou řešené jako pedály – ale Michal je zásadně má před sebou na podstavci. A má u nich nakreslené grafy nastavení… Vyvinul si úplně vlastní systém, který mu ale funguje.
AB: …jen s tím trochu zdržuje při koncertech. (smích)
To, že se bude střídat mužský a ženský hlas a třeba i jemné a agresivnější pasáže, to byl prvotní plán?
AB: To se nám myslím podařilo pořádně dotáhnout až na aktuální desce. Mně se každopádně ty pasáže naléhavosti, které se pak střídají s uvolněním, kdy to i ten můj hlas často zjemňuje, moc líbí.
TF: Já tam od počátku, i skrze zkušenost z The Bladderstones, vnáším určitou temnotu. A to i v pojetí riffů a občasné tvrdosti. A Michal s Aničkou pak nastoupí, rozbijí ten hrozící patos a přijdou do toho s úplně něčím jiným, a ve výsledku je z toho právě ten občerstvující kontrast. Ale nemyslím, že by to celé bylo nějak předem tlačené a chtěné, spíš to vždy tak nějak samo přijde.
AB: Je to celé mnohem víc přirozené než cíleně naplánované.
A závěrečné slovo v aranžích má Michal?
TF: To se dost liší na debutovém albu a na tom aktuálním. Na tom prvním šlo hlavně o Michalovy písničky, na tom druhém ale větší část prvotních hudebních motivů vzešla ode mě. Už od první schůzky s Michalem, kdy jsme připravovali Hotel Blázen, jsem měl „v šuplíku“ nashromážděné hodně muziky, kterou jsme pak ale většinou nepoužili. A když už jsme pak koncertovali, tak jsem psal dál, protože Michal mě hodně ovlivnil a motivoval. Takže i ty nové skladby vznikaly trochu jinak. Michal měl navíc ideu, co nejdříve dělat další skladby, abychom jich měli dost na samostatný koncert. Takže jsme se začali scházet po částech, nejprve jen my dva, a postupně to dávali dohromady. Hodně se například spojovaly nepoužité nápady z první desky s novými motivy a riffy. Úvodní Den co den například Michal přinesl jako komplet vytvořený na akustické kytaře a já jsem ho celý následně předělal s tím, že jsem zachoval tu původní harmonii.
AB: A já jsem se s Michalem úplně stejně scházela jen ve dvou kvůli textům. On obvykle přinese nápad a navzájem se pak dohadujeme o formulacích, vyškrtáváme si pasáže a společně to dotahujeme do finální podoby. Teď, vždycky když jeden z nás něco napíše, tak už se předem bojíme, protože se navzájem hodně kritizujeme. Ale třeba když Michal přinesl titulní Mlhoviny, tak jsem mu rovnou řekla, že to je super a že s tím už není potřeba nic dělat, a takhle to musí zůstat.
