Witness. Svědectví. Kompozice arménsko-americké skladatelky a dokumentaristky Mary Kouyoumdjian, inspirované vzpomínkami autorčiných blízkých, přeživších občanskou válku v Libanonu, a tragickou historií genocidy Arménů, děsivě rezonují se současností. Přesvědčivost násobí provedení Kronosu, v přednesu emočně hlubokých kompozic nedostižného: Už v úvodním hudebním obraze Groung (Jeřáb), vycházejícím z arménské lidové písně, destiluje z not nezměrný žal.
Vydání se dočkala suita Bombs Of Beirut. V pražském Rudolfinu jsme ji mohli slyšet v roce 2014 živě, ovšem i ve studiové verzi má stejnou – drtivou – intenzitu. Hudba se tu prolíná se samply. S emotivním vyprávěním o pohodovém, bezpečném životě v „malé Paříži“ v první části Before The War. Ve druhé The War graduje popisy zažitých válečných hrůz a disonantními ataky, kdy zvuk smyčců dokáže drasticky evokovat nálet a pád bomby. Umělecká „nápodoba“ pak přejde v děs nahánějící nahrávky bombardování a střelby, pořízené z jednoho bejrútského bytu. Finále After The War moc úlevy nepřinese. Pohled na zkázu a ruiny.
Pro popis suity Silent Cranes (Tiší jeřábi), objednávku Kronosu ke 100. výročí genocidy Arménů v Turecku v letech 1915 až 1917, premiérovanou v roce 2015 v Jerevanu, stačí přeložit názvy částí: Otrok tvého hlasu (suita obsahuje vedle líčení zvěrstev genocidy pamětníky i nahrávku arménského operního pěvce Armenga Shaha-Mouradiana, pořízenou v roce 1912 v Paříži, interpretujícího píseň Jeřáb), Nemáš odpověď, S peřím nasáklým krví a Odletěl jsi pryč. Gradace třetí části patří k tomu nejdramatičtějšímu, nejděsivějšímu a nejpůsobivějšímu, co Kronos nahrál. A čtvrtá část, v mluveném slovu vybízející k „boji humanity s mocí, a hlavně k boji proti zapomínání… také na ruskou invazi do Československa, na krvavé masakry v Bangladéši, v Kambodži a pořád dál a dál“, k tomu nejmrazivějšímu.
Není to lehký poslech. Ale potřebný poslech.