Kronos Quartet myslí na své následovníky

Kronos Quartet, který se letos po sedmi letech vrací na festival Colours of Ostrava, je nesporně nejvýznamnějším souborem interpretujícím především soudobou hudbu z celého světa. Do repertoáru však zařazuje také skladby nonartificiální a spolupracuje i s představiteli etnické hudby. Soubor založil v roce 1973 houslista David Harrington.

Během své kariéry natočil přes čtyřicet alb. Výrazné zastoupení v jeho repertoáru mají díla minimalistů Terryho Rileyho, Philipa Glasse a Steva Reicha, jehož Different Trains uvedl na Pražském jaru na počátku devadesátých let. Interpretoval však i tvorbu představitelů nové jednoduchosti Arvo Pärta a Henryka Góreckého nebo smyčcové kvartety Šostakoviče a Schnittkeho i starou hudbu. Upravoval také díla jazzmanů Gila Evanse nebo Theolonia Monka, ale také rockových Sigur Rós. Pro kvarteto bylo složeno na šest set skladeb, mnohé na jeho objednávku, přičemž často šlo o díla afrických, latinskoamerických, balkánských či kavkazských tvůrců, kteří měli jen malou šanci se prosadit. Na otázky odpovídal David Harrington.

 

 

 

V roce 2012 jste v Ostravě uvedli skladbu Kimmo Pohjonena a Samuli Kosminena Uniko. Jak se ale dívám na seznamy skladeb z nedávných vystoupení, letos ale asi dáte přednost spíše kratším dílům.

Ano, tentokrát budeme hrát kolekci kratších skladeb z různých částí světa od velmi rozdílných skladatelů. Dali jsme dohromady program, který je kombinací hudby, již pro nás nedávno napsali někteří skladatelé v rámci projektu 50 for the Future, třeba skladby Islama Chipsyho z Egyptu a Gartha Knoxe ze Skotska[1], s naší oblíbenou hudbou od Terryho Rileyho a s několika americkými písněmi, jako jsou House Of The Rising Sun nebo Summertime. Plánujeme uctít jednoho z muzikantů, které nejvíce uznáváme, Petea Seegera, od jehož narození uplynulo v květnu sto let. Jsme právě uprostřed plánování oslav jeho práce. Jednu ze skladeb, která se stala součástí americké hudby, vzal z jižní Afriky. Jmenuje se Wimoweh a my uděláme její novou verzi.

 

 

Připravujete nějaký další projekt kromě toho s písněmi z repertoáru folkového barda Seegera?

Ano, nedávno jsme se zapojili do uvádění mixu hudby Moondoga. A bude se dělat živý přenos z hudební laboratoře Massachusettského technologického institutu s hudbou a obrazy inspirovanými experimenty s využitím frekvence 40Hz, kdy se zkoumalo, jaký lékařský význam může mít tato frekvence při léčení komplexních onemocnění. [2] Je to velmi fascinující. Je tu tolik věcí, které by se měly v hudbě udělat.

 

To nesporně, ovšem všechno se stihnout nedá. Kronos Quaret objevil a zpopularizoval mnoho skladatelů. Máte už nějaké následovníky ve vaší misi?

Přesně v tom je smysl 50 for the Future. Snažíme se naši hudbu a způsob, jak k ní přistupovat, zpřístupnit dalším hudebníkům z mnoha koutů světa. Právě teď mohu říci, že si prvních dvacet skladeb z 50 for the Future stáhli hudebníci z 87 různých zemí, takže něco z naší hudby začínají hrát soubory na celém světě a my koučujeme příští generaci těchto souborů. Jsme velmi zaujatí tím, abychom svou práci rozšířili, jak je to jen možné.

 

Zvažoval jste někdy, že byste se také věnoval skládání?

Ne, myslím si, že stačí naše nahrávky a koncerty. Více se zaměřuju na vyhledávání lidí, kteří strávili celý život přemýšlením o dalším kroku v hudbě, aby vytvořili co nejlepší skladby. O to mám zájem.

 

Ona sama úprava mnohých skladeb je také velmi tvůrčí. Cítíte nějaké hranice mezi etnickou hudbou, popem a vážnou hudbu nebo soudobou hudbou, když jste nahrával Hendrixovo Purple Haze a hrál jste s cimbálovkou Taraf de Haïdouks?

Nestarám se o tyto hranice v hudbě, myslím si, že stejný člověk může ocenit Beethovenovu Cavatinu opus 130 i skvělou Inuitku Tanyu Tagaq. Upřímně si myslím a někdy to i vím, že není potřeba mít obavy, že jeden aspekt hudby zakrývá druhý. Nejdůležitější je podstata každého kusu a každého provedení. Když si vzpomenu na Taraf de Haïdouks a na díla, která jsme s nimi udělali, bylo to tak energizující, divoký houslista Caliu je jako Paganini. Bylo to tak impresivní z hlediska virtuozity a tak inspirativní. Chci, aby tuto zkušenost měl každý člen Kronosu i publikum a nezáleží na tom, odkud přichází.

 

 

Ptám se i proto, že ladění v cikánské hudbě je jiné než třeba u Beethovena a Haydna, a odlišné je i pojetí hry.

Zmiňoval jste Haydna. Vím, že on byl ovlivněn cikánskou hudbou. Sice nevíme, jak přesně zněla cikánská hudba v jeho době, ale jsem si docela jistý, že byla syrová podobným způsobem jako Taraf de Haïdouks. A já mám rád tuto syrovost, ale taky tu jsou odlišné způsoby, jak tvořit hudbu. V Indii jsou velcí houslisté, které jsme nedávno objevili, jako je Dr. N. Rajamová. Co se týká zvuku a jeho proměnlivosti a plynulosti, tak nikdo nehraje jako ona. Nikde. Stanovuje nový standard stejně jako Caliu. Nikdo nehrál tak rychle jako on a žádní houslisté nehrají tak citlivě jako ona. Jakmile jsem ji slyšel, tak jsem věděl, že ji v Kronosu potřebujeme, že potřebujeme vnést její přístup do našeho, protože když to uděláme, staneme se lepšímu hudebníky.

 

Jak se jako klasicky vzdělaný hudebník vyrovnáváte s odlišnými laděními, když arabská hudba využívá i čtvrttóny a perská je taky mikrotonální?

Tato ladění je extrémně těžké se naučit, je třeba překročit zavedené zvyklosti, protože vyrůstáte obklopen určitou formou intonace, která vám přejde do krve.

 

Ale je u ní jedna výhoda: takovou hudbu nikdy neslyšíte v reklamě.

To máte pravdu.

 

 

 

50 for the Future

Jde o další program Kronos Quartetu podporující mladé tvůrce, podobně jako byl Under 30 k třiceti letům souboru. Skladby pěti vítězů pěti ročníků Under 30 byly nahrány a vyšly na CD. Nový projekt se však liší tím, že je zaměřen nejen na skladatele, ale taky na interprety. Padesát skladatelů, 25 mužů a 25 žen, jejichž věk není omezen, v jeho rámci složí pro kvarteto novou skladbu. Kronos ji nahraje a zveřejní v rámci programu i s notami a poznámkami k interpretaci, aby ji mohl stáhnout a nastudovat jakýkoli zájemce z celého světa. Cílem je podpořit interpretaci hudby 21. století

Skladby pro projekt už složili mimo jiné Garth Knox, Tanya Tagaq, Ken Benshoof, Franghiz Ali-Zadeh , Laurie Anderson, Philip Glass, Zakir Hussain i bývalá cellistka Kronosu Joan Jeanrenaud. Dalšími skladateli, kteří slíbili, že se zapojí, jsou i Terry Riley, Vladimir Martynov, Angélique Kidjo nebo Henry Threadgill.

 

[1] ve skutečnosti je to Ir

[2] jedná se o vliv tzv. gamma vln produkovaných v mozku, které mají 40 Hz a považují se za frekvenci mozku  Dají se zachytit při EEG i na MEG a zkoumá se jejich vliv na léčení Alzheimerovy choroby.

Napsat komentář