Krzysztof Komeda Quintet: Live in Bled 1965

Závidím Polákům vztah k vlastní jazzové historii, pro niž hledají doklady i ve světě. Není to otázka nostalgie, ale uchování nadčasových hodnot muziky. Týká se to samozřejmě především fascinující, bohužel krátké kariéry pianisty a skladatele Krzysztofa  Komedy (1931–1969). Novinka převzatá z archivu slovinského rozhlasu z festivalu v Bledu 1965 je skvělým doplňkem ke v roce 2022 vydanému záznamu Čs. rozhlasu ze dvou koncertů Komedova kvinteta na mezinárodním pražském jazzovém festivalu 1964. Na obou festivalech hrálo v odlišných sestavách, v Bledu Urbaniaka nahradil Janusz Muniak (as, ss), Ostaszewského Roman Dyląg (cb), Bartkowského Andrzej Dąmbrowski (ds). Z „pražské“ party Komedovi zůstal vbrzku světově uznávaný trumpetista Tomasz Stańko. Oba koncerty se repertoárově liší. V Bledu zazněla pouhá dvě témata, zato ta, která ve světě avantgardního jazzu Komedu snad nejvíce proslavily: Kattorna a Svantetic. Obě dodnes do repertoáru zařazují všichni polští jazzmani mající odvahu si s těmito skladbami pohrát. Obě skladby se dostaly i do katalogu ECM (Stańko, Wasileswski). Album Astigmatic s Komedovým polsko-švédsko-německým kvintetem, převzaté od polské MUZY, kde obě skladby také znějí, dramaturg Eicher převzal pro ECM s prohlášením, že se jedná o milník v jazzové historii. Obě skladby jsou vlastně baladami. Kattorna (švédsky kočka) má melancholicky naléhavé téma, melodicky snadno zapamatovatelné, nad nímž se rozvíjejí sóla Stańkovy trubky, altky Muniaka, hudbu dramatizuje vstup Komedův, na své si přijde také i rytmika. Téměř zádumčivě se rozvíjí následující Svantetic, kterou však rozhýbá rychlé valčíkové tempo, libozvučným sólem se rozezní Muniakova sopránka. V Komedově sólu se mění dynamika, rozvíjí zpěvnost tématu – ostatně melodičnost patří obecně k výrazným znakům jeho skladeb. Stańko à capella skladbu přivede k závěru. Současnost dokazuje, že jeho skladby jsou neoposlouchatelné.