Filip Homola je známý především jako člen ambientního dua Kora et le Mechanix. S Michalem Kořánem se také podílel scénické hudbě k inscenacím libereckého Naivního divadla. Sólové album 16 Little Stories, která natočil pod hlavičkou Kung Fuciu5, ukazuje, že jeho záběr sahá daleko za oblast ambientu a navrstvených zvukových ploch. Elektronika sice zůstala, ale po rozmazaných zvucích utápějících se v mlze hallu není ani stopy. Zvuky jsou často jasně definované, většinou čisté. Úplně odlišná je však především hudba na pomezí hip a trip hopu a funku, což zdůrazňují výrazné basové linky, přecházející až do dubu. Využité jsou postupy DJingu včetně scratchování, přehrávání nasamplovaných slov či krátkých vět. Nechybí ani obligátní praskání desky nebo komentativní vstupy hlubokého hlasu připomínající skity na mixtapes.
Deska je především velmi hravá, Homola se při jejím natáčení vyřádil, když prudce střídal jednotlivé minimotivy jako pop artové obrazy Roye Lichtensteina. Booklet ukazuje, že se hlásí ke komiksu, pro který jsou taky typické prudké střihy. Inspirací jsou i soundtracky z béčkových filmů, ať už asijských bojových nebo erotických hororů. Nahrávky mají až retro náladu, které vytvářejí použité zvuky, jaké vyvolávající atmosféru doby prvních dvanácibitových romplerů. Přispívají k tomu i zvuky nápodob hammondových varhan a dalších kláves, zvuk kytary jak z šedesátých let nebo surfové hudby či občasné riffy dechů. Svou retro náladou se nahrávky přibližují až tomu, co dělal Jim O´Rourke, i když použité prostředky jsou jiné – evokují také jistou nedospělou nevinnost.
Celé album působí jako divoká odvázaná jízda neznámým městem plným neonů lákajících do podniků, klubů a heren nebo na poslední blockbustery. Tady se však objevuje úskalí přístupu plného střihů – i jednotlivým malým příběhům chybí jasnější hudební osa, byť kolikrát nemají ani tři minuty Na soustředěný poslech to není, ale jako kulisa k čtení komiksu skvělé.