Debutová deska z dílny libereckého herce, režiséra a hudebníka Filipa Homoly, poloviny dua Kora et le Mechanix, může znít pro znalé jeho tvorby dost překvapivě. Se souputníkem Michalem Kořánem totiž doposud vytvářeli převážně ambientně laděné zvukové krajiny s přesahem k divadelní hudbě. Na albu 16 Little Stories si to však Filip solitérně namířil k instrumentálnímu lo-fi hip hopu s vlivem jazzu, ale i dubu. Jeho tvorba vykazuje četné humorné momenty než ty veskrze artificiální. Houpavé beaty protentokrát převládly nad hloubavou atmosférou. Humornou nadsázku dokazuje i název alba, parafrázující jméno klasického čínského filozofa Konfucia.
Homola se přiznává k lásce k old school hip-hopu, ale jeho produkce v podobě šestnácti zvukových skic (plus intro a outro) se pohybuje spíš v intencích legendárního londýnského labelu Ninja Tune a jejich producentů jako Kid Koala, Mr. Scruff nebo Mixmaster Morris, kteří mixovali „zakouřené“ beaty právě s jazzovou instrumentací. Album tak připomíná nejlepší „ninjovská“ léta na přelomu milénia, kdy poslouchat abstraktní hip-hop bylo cool nejen pro několik málo nerdů a mistři žánru dokázali vyprodávat velké sály.
Koncepčně album vychází z asijských kung-fu filmů a komiksů, což kromě několika samplů není v samotné hudbě až tak patrné, ale dokazuje to jistá dětská hravost, s jakou se Homola vrhnul do svého debutového opusu. Album tak můžete brát třeba i jako pomyslný soundtrack ke klasickým snímkům bojového umění, které už sice prošly záruční lhůtou, ale jako zábavné retro jsou stále recyklovatelné. Navozují nostalgii po dobách, kdy Bruce Lee létal vzduchem jako netopýr a v klubech začali řádit první rapeři jako Grandmaster Flesh nebo Afrika Baambaataa. Svět se zdál být tehdy pro mnohé ještě vcelku přehledný, a tudíž v pořádku, tak proč si to na chvíli nepřipomenout. Šanci budete mít na křtu alba na festivalu Space X.