Hlavička Kvietah & Včely, to dává smysl, a nejen s ohledem na odkaz k předchozímu albu Kvietah Díky, včely. „Opylení“ plnějším a pestřejším kapelovým zvukem písním Kvietah na albu Rozkousaný svět svědčí, přestože pro autorku představovalo jisté dilema: „Chtěla jsem, aby deska nebyla jen kompilace mých songů z určitého období, takže jsme na ní pracovali jako kapela. Já jsem přinesla písně, ale společně jsme aranžovali a nechala jsem si zasahovat i do struktury písní, což jsem doteď dělala hodně nerada.“ Výsledkem je opravdu intenzivní „indie power pop“. Spoluhráči (základní obsazení s kytaristou Janem Skorunkou, baskytaristkou Giulií Amerighi a bubeníkem Štěpánem Bínou) přidali na dynamických pasážích, sound oživují i pěvecky. Aniž by ovšem Magdalenu Fendrychovou alias Kvietah převálcovali, poselství zůstává čitelné a osobní.
Mimochodem, osobní. „To album je o mojí osobní transformaci – o hledání místa v rozkousaným světě. Je to takový album na dřeň, což sedí i s tím zvukem, kterej je mnohem tvrdší než u předchozích nahrávek,“ uvádí Fendrychová. Osobní transformace – taková koncepce alba působí generačně a měla by mířit mimo „starší a pokročilé“ posluchače. Ovšem tentokrát nikoliv. Jistě, Kvietah „vychází ze zkušeností rozchodů a vztahů“, ale také z krizí společnosti. Což je zcela nadgenerační výpověď o světě, trhaném na kusy samolibostí mocných, a o nutnosti vzdoru, potřebě transformace sama sebe vzhledem k okolnostem. Tohle svědectví se propsalo, soudržně s osobními motivy a pocity, třeba do písní Přesila či Laila tov.
Fendrychová se pustila i do zhudebňování poezie. Světe div se, i velmi známé, lehce upravené a krácené verše Václava Hraběte v písních Litanie za končícího rána a Hledám tě znějí v jejím uchopení důvěryhodně. Hle, jak se ikona beatniků a hipsterů dostává do povědomí další generace.
Třetí album, a zase o kus lepší. Kvietah už není objev, ale jistota indie popové scény.
Tomáš S. Polívka