LA BANDA MORISCA: Gitana Mora

Algazara Producciones, 2020, 52:35

La banda Morisca znamená „kapelu Maurů“, ale bylo to také označení pro „zemi nikoho“, která ve 13. až 15. století oddělovala muslimské království Granada od křesťanských území. Na iberském poloostrově do konce 15. století (Granada byla dobyta v tomtéž roce, kdy Kolumbus doplul k Bahamám) křesťané s muslimy nejen bojovali, ale také si od nich leccos vypůjčili, ať šlo o vynálezy, vědomosti nebo kulturu. V té době také na území dnešního Španělska přicházeli první Romové, kteří přinášeli mimo jiné hudbu dalších oblastí Středomoří, kterými na své cestě z Asie prošli.

Současná španělská skupina La Banda Morisca se snaží na tuto dobu navázat. Hraje fúzi staré arabské andaluské hudby, hudby romské, flamenca a dalších stylů typických pro celou středomořskou oblast, ale nejde o náhodný mix. Album Gitana Mora vyšlo ve formátu vázané knihy, jejíž součástí je podrobný historický exkurz i etnomuzikologický rozbor andaluského folkloru od struktury verše až po práci s jednotlivými hudebními intervaly a tónovými řadami. Prostě poučné čtení, i když pouze pro toho, kdo alespoň částečně vládne španělštinou.

Skupinu tvoří šest členů, ale s výjimkou hlavního zpěváka a baskytaristy ovládá každý z nich hned několik nástrojů: jeden strunné (tzv. guitarra morisca, severoafrické guimbri, arabská loutna, banjo, turecký saz), jeden dechové (saxofony, katalánská gralla a další), jeden nejrůznější perkuse a houslistka vedle klasických houslí používá lidový smyčcový nástroj rabel. I nepoučený posluchač může obdivovat jak neuvěřitelně barevný souzvuk všech těchto současných i historických nástrojů (velká pochvala za zvuk alba!) a také pro naše uši exotický zdobný zpěv. Celé to vlastně zní více jako produkce z Blízkého východu, a ne jako tradiční hudba jedné ze zemí Evropské unie. A přesto jsou tyto „maurské“ tóny a melodie jedním ze základů dnešní španělské hudby a dobře zapadají do barevné mozaiky folkloru celého Středomoří.

La banda Morisca znamená „kapelu Maurů“, ale . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář