Něco ke čtení, něco k poslechu, a přitom o něčem podstatném, co jen neprošumí mezi ušima. Když bereme CD včetně bookletu s poetickými texty, ke kterým autorka připojila i prozaické odstavečky rozvádějící příběh písně, funguje album jako „dva v jednom“. V tom dobrém smyslu slova, aniž by byla některá ze složek ošizená, natož instantní.
Lada Šimíčková, výhradní autorka textů, a Ivo Cicvárek, který se postaral s trochou pomoci přátel o hudbu, jsou samozřejmě zralé, a navíc sehrané písničkářské osobnosti. Jejich třetí spoluautorské album nezklame očekávání. Jako pojítko textů si Šimíčková zvolila, nebo si spíš koncepce zvolila ji, jak už tak inspirace přicházejí, „nejrůznější vzkazy, fragmenty ručně psaných dokumentů, ale i věty, které byly odeslány po síti, či těmi, které paradoxně napsány nebo nalezeny nebyly, i když by měly být“. Příběhy písní tak působí důvěryhodně jako ze života a často seknou hluboko do podvědomí: „I nenalezené deníky k nám někdy promlouvají. Četla jsem o zvláštním jevu, kdy umírající často neodbytně upozorňují své blízké, že si potřebují sbalit, nebo už mají sbalené kufry na nějakou cestu. Stále o nich mluví, hledají je a žádají, aby jim je někdo přinesl, že je budou potřebovat. Jenže žádné kufry ve skutečnosti nachystané nejsou (…) Co ale v takových kufrech bývá? Možná i ztracený deník,“ píše Šimíčková k titulní a úvodní písni. Poslední příběh Dny navíc pak uzavře přáním „mít možnost vše uzavřít a v klidu sbalit své kufry“.
Hudba texty decentně dokresluje. Akorát snad v písni Mořem v klidu může vyvolat nechápavý úsměv sedmdesátkový taneční groove, v šansonovém a folkrockovém okolí příslovečná pěst na oko. Ale možná jde o záměr vyvolat určitou asociaci. Jinak je ovšem pestrost aranžmá a soundu vítaná. Zásluhu na ní mají jak sehraná koncertní kapela, tak hosté jako Vilém Spilka či Jakub Zomer. A samozřejmě přizvání dalších vypravěčů k duetům, Michala Šímíčka a Slávka Janouška.