LADAMA: Oye Mujer

Six Degrees, 2020, 32:58

Ladama nehrají – nebo nehrají jen – feministicko-aktivistickou hudbu. To bychom se u ní tak báječně nebavili a nebyli schopni ocenit, kolik originality a virtuozního hráčského nasazení v sobě skrývá. S temperamentem vlastním Američankám, Kolumbijkám, Venezuelkám a Brazilkám vzdorují stereotypům mužského pohledu na ženy a jejich potřebám sociální angažovanosti. Ladama nám přitom neupírají právo na bezhlavý tanec a koncipují tak i své mladým lidem určené workshopy, překlopené do hudební formy nenápadného vzdělávání. Čtyři fantastické zpěvačky a multiinstrumentalistky z komfortní zóny žánrové kategorizace poprvé vystoupily v neziskové americké organizaci OneBeat, sdružující ve svých programech hudebníky z celého světa, takže nápadité míchání nejrůznějších latinskoamerických stylů, rocku, soulu a popu jim přijde naprosto přirozené. A stejně tak nikdy neurčený počet a druh nástrojů.

Název alba Oye Mujer (Hey Woman) by neměl svádět k předčasným závěrům. Ano, určitě souvisí s hrdou deklarací ženství a skladba Misterio není ničím jiným než oslavou ženské sexuality a myšlenky užít si vlastní tělo podle své svobodné vůle, spousta jiných však reflektuje další závažná témata. Ladama připomínají tragické protržení důlní odpadní nádrže u města Brumadinho, při kterém zemřely desítky lidí, nebo masivní výpadky elektřiny ve Venezuele v důsledku hospodářské politiky autoritářského prezidenta Nicoláse Madura. Členek skupiny se dotýká také postoj americké vlády k imigraci a  melodická balada Tierra Tiembla ve stylu mexických písní rancheras má být ódou na Matku zemi a zároveň smutným připomenutím, jak hrozně se k ní lidstvo chová.

Ani tentokrát se Ladama neobešly bez věrného baskytaristy Patricka Swobody a poprvé si na album pozvaly mnoho zajímavých hostů, včetně sboru Mesticanto, brazilského saxofonisty Spoka nebo amerického elektronika Eliota Krimskyho a o produkci se v Riu de Janeiro postaral slavný skladatel Kassin z Brazílie.

 

Přidat komentář