Původem pardubický kytarista Ladislav Pazdera (*1989) je jistě známější v rámci Evropy než v domovině. Po klasické průpravě a prvních koncertech (včetně prezentace s Pardubickým filharmonickým orchestrem) přesměroval svoje zájmy k autorské tvorbě a world jazzu, univerzitní hudební studia absolvoval v Drážďanech a vydal desku Meraki (2019) v duu s nizozemskou kytaristkou Karlijn Langendijk. První Pazderův sólový titul vychází u švýcarského labelu Unit.
Jednou z Pazderových předností je přirozená všestrannost. Nejen schopnost jakoby mimoděk skloubit do kompaktního celku různé inspirace včetně středomořských, andaluských, blízkovýchodních i latinskoamerických, ale i nástrojová. Z klasické kytary snadno přechází na bezpražcový nástroj, evokující svým zvukem oud a pochopitelně umožňující hru mikrotónových intervalů. Další nástroj nechal opatřit druhým, tenkým krkem à la saz, tedy s posuvnými pražci tradičně umisťovanými ve čtvrttónových intervalech. Další z předností pak je schopnost propojit repertoár snivou atmosférou, což platí i pro svižnější kusy. Pazdera například nestaví na odiv virtuózní fingerstyle, i když ona virtuozita je nesporná, ale cílí na výpravnost hudby. Tvoří vlastně takové konejšivé hudební pohádky tisíce a jedné noci.
Jako jednoho z inspirátorů zmiňuje Pazdera tureckého hráče na bezpračcovou kytaru Cenka Erdoğana (známého i u nás díky projektu a albu T.E.L.D., kde s Erdoganem hraje Tomáš Liška). Vedle vlastních skladeb či sofistikované úpravy turecké lidovky Yüksek Yüksek Tepelere Pazdera uchopil například i Erdoganovu kompozici Parğa. Výborně.
Hudbu pro převážně sólovou kytaru zpestřují dva vstupy Pazderova mentora, německého skladatele a kytaristy Reentka Dirkse (na desce si zahraje i na darabuku). A duo s francouzskou kytaristkou Claire Besson, se kterou Pazdera momentálně často koncertuje v Německu. Bylo by hezké, kdyby se Pazdera i díky zdařilému albu stal „prorokem“ také doma.