Laibach nikdy nebyli pouze kapelou, a proto u nich ani nové album nelze měřit běžnými pravidly popové, rockové nebo industriální produkce. Slovinský kolektiv, který od počátku osmdesátých let funguje jako hudební část širšího myšlenkového a vizuálního aparátu Neue Slowenische Kunst, se vždy nejlépe pohyboval v prostoru nebezpečného napodobení. Na albech Opus Dei, NATO, WAT nebo Volk přebíral známé hudební, politické a mediální formy tak důsledně, až je začal zevnitř rozežírat, a jejich výsledný tvar připomínal spíš sarkastické zrcadlo společnosti než běžné hudební dílo. Musick na tuto tradici navazuje nečekaně křiklavou popovou oklikou. Místo industriální tíhy často přichází lesklý, autotunem potažený a záměrně laciný hyperpopový povrch, který si bere něco z K-popu, J-popu, devadesátkového Eurodance i současné algoritmické konfekce. Název desky pracuje s jednoduchou, ale účinnou dvojznačností. Mluví o přesycení hudbou v době, kdy se denně objevují desetitisíce nových skladeb včetně výrobků umělé inteligence, ale i o patologické oddanosti hudbě jako droze, které se nelze zbavit. Allgorhythm s hostující ghanskou zpěvačkou Wiyaalou působí jako Pet Shop Boys po virové mutaci v laboratoři TikToku, titulní Musick s produkčním podílem Richarda X tlačí popovou chytlavost až na hranici karikatury. Singularity s Donnou Marinou Mårtensson je plné narážek na pouťové melodie a Love Machine je postavena na přiznaném využití skladby The Man Machine od Kraftwerk. Resistencia s latinskými motivy nebo velkokapelně nafouknutá Keep It Reel znějí místy prvoplánově, jenže právě v tom je past. Tento vyčerpaný kýč Laibach využívají jako přesně zvolený materiál k pitvě současné popové reality. To platí i o elektrocountry odbočce Luigi Mangione nebo nablýskaném elektropopu Yes Maybe No. Musick není krásná deska. Někdy je dokonce úmyslně otravná, jak ostatně ukazují i rozhořčené reakce části fanoušků upnutých k jejich temnější minulosti. Jenže Laibach znovu dokazují, že nevkus může být nástrojem velmi přesné diagnózy. Ve výsledku tak natočili vícevrstevnaté dílo, které baví a zároveň nutí k zamyšlení.
LAIBACH: Musick
Mute, 2026, 37:40
