Lambchop zní jako Lambchop

Již na začátku devadesátých let vznikla v Nashvillu kapela s ne zrovna nejněžnějším, přesto libozvučným názvem. V čele jehněčích žebírek, tedy Lambchop, stojí od počátku Kurt Wagner, kytarista s nezaměnitelným vokálem. Spolu s klávesistou Tonym Crowem a basistou Mattem Swansonem zavítají v rámci festivalu Struny podzimu do pražské Archy 25. října, aby představili své dvanácté studiové album Flotus. Na něm se opět vydávají do nových vod. Po koketování s gospelem, country či indie rockem přišla na řadu elektronika. O novém směřování kapely i manželčině vkusu s námi hovořil sám Wagner.

V mládí jste uvažoval o kariéře malíře a učitele umění, vaše plány se však značně pozměnily. Živil jste se jako truhlář, pokládal podlahy a věnoval se hudbě. Co vás od vytyčeného cíle odvedlo?
Myslím si, že to byl prostý fakt, že mám muziku rád, rád ji poslouchám a v jistém bodě to vypadalo, že by mohla být zábava zkusit hrát. Už poměrně brzy jsem zjistil, o jak příjemnou společenskou aktivitu, kterou mohu sdílet se stejně zaměřenými kamarády, se jedná. Nemuseli jsme se snažit o nějakou sofistikovanost. Prostě jsme jen přirozeně skládali nápady dohromady, zkoušeli jsme napodobovat hudbu, která se nám líbila, ať už to byla momentální záležitost, nebo něco ze společné minulosti. Moje rodina nebyla nijak muzikální, ale hudbu měli rádi a brávali mě na koncerty klasické i experimentální hudby, sem tam i popu a folku.

Ve starších rozhovorech jste zmiňoval, jak jste rád za normální zaměstnání. To ale vzalo se stoupající slávou Lambchop za své. Bylo pro vás těžké se rozhodnout pro povolání muzikanta na plný úvazek?
Nikdy jsem nad tím tak neuvažoval. Když jsem práci opouštěl, bylo to z důvodu neschopnosti pokračovat v obojím po fyzické a psychické stránce. Tak jsem se zkrátka rozhodl, že budu dělat něco jiného. A došlo k tomu, že muzika šlapala dobře a najednou si ukusovala více a více mého času a energie.

S žánrovým zařazením bojuje nejedna kapela, vy jste navíc z Nashvillu, což už vás automaticky v povědomí lidí řadí ke country, v lepším případě k alt country. Lambchop si ale vždy dělali věci po svém, sbírali vlivy z mnoha žánrů, přesto zůstáváte bytostně svoji…
Nejsem fanouškem nálepek pro to, co děláme. Rád bych si myslel, že taková označení jsou pro lidi, kteří je potřebují. Já je nepotřebuji. Většina lidí, které znám, prostě nechá kapelu vystoupit samu za sebe a podle toho posuzují její zvuk. Rolling Stones zní jako Rolling Stones, Led Zeppelin jako Led Zeppelin, Lambchop jako…Lambchop.

Na aktuálním albu Flotus jste se vydal do pro vás nových vod práce s elektronikou. Nicméně vy už jste si ji začal osahávat ve vašem poměrně novém projektu HeCTA.
HeCTA vznikla na bázi mojí spolupráce s dalšími dvěma členy Lambchop. Chtěli jsme vytvořit nahrávku, která by reflektovala muziku, co nás baví a také odrážela osobní sílu každého z nás. Písně tak vznikaly z rovnocenné kolaborace, hudbu jsme vytvářeli také dohromady. V Lambchop jsem hlavním textařem já. Hodně jsem se na té desce naučil o práci s elektronickou hudbou, a tak jsem mohl zkušenosti aplikovat na tvorbu Lambchop.

S jakými pocity jste se tedy potýkal s novým nástrojovým vybavením, například Abletonem nebo hlasovým procesorem TC Helicon, který jste prý odkoukal od Shabazz Palaces?
Spíše to byla zábava. Jako kdybych znovu svým způsobem objevoval muziku, protože jsem si při tvorbě nebyl zcela jistý, co z toho celého vlastně vyjde ven. Byl v tom element pátrání, který jako umělec považuji za vzrušující. Stále pokračuji v odhalování nových vychytávek s touto technologií, což mi otevírá nové směry. Zdá se navíc, že existuje množství lidí, kteří posunují hranice těchto nástrojů, a to někdy až extrémním způsobem. Proto je právě teď skvělá doba na tvorbu nové muziky.

Nebyl jste jediný, kdo v posledních letech označil za zdroj inspirace rapery Kendricka Lamara a Kanyeho Westa, vždyť i sám Bowie poslouchal Lamara během vzniku Blackstar. Co vás na nich zaujalo?
Objevili nepoznaná území, ukázali hudbě cestu vpřed i to, jak by měla být vytvářena a prezentována. Stejným způsobem, jakým ve Státech nastala změna s britskou hudební invazí. Osvojili si technologie, ale ohnuli je k obrazu svému, svých myšlenek a sociologie. Změnili strukturu DNA popkultury hip hopovým pohledem, který je přijímanou a uznávanou hudební silou.

Nemohu se nezeptat. Jedním z proklamovaných cílů desky Flotus byl vznik nahrávky, která by se líbila vaší ženě natolik, aby si ji přehrávala v mobilu. Jak to dopadlo, našel Flotus místo v manželčině telefonu? Prý nebyla zcela nadšená výsledkem.
Možná že ano, ačkoliv jsem se jí nezeptal. Nešlo ani tak o ty elektronické věci, spíše o to, že postrádala můj přirozený hlas. Ale myslím, že teď už si ho v tom našla, stejně jako ostatní, je to přece stále můj hlas, jsem to já a můj způsob, jakým vyjadřuji slova, která píšu. Myslím, že je to velmi expresivní.

S malováním jste načas přestal, ale obal Flotus už zase nese vaše dílo. Jedná se o detail z fotografie vaší ženy s exprezidentem Obamou. Ostatně flotus je zkratkou pro First Lady of the United States, vy to vydáváte za zkratku For Love Often Turns Us Still. Tak či onak, jedná se o vyjádření vaší úcty a lásky. Líbilo se jí, jak jste se s tím vypořádal?
Řekl bych, že ano, protože to byl moment hrdosti pro nás oba. Dokazuje to událost, kterou už asi nějaký ten čas nezažijeme.

Vaše žena se pohybuje v politice, je aktivní členkou Demokratické strany, předpokládám tedy, že vás události poslední doby nenechávají chladnými. Jak nesete události ve Virginii? Šokují vás, nebo jste na něco podobného byli připraveni s Trumpovým zvolením?
To, co se stalo ve Virginii, je částečně produktem mnoha let nespravedlnosti a přehlížení problémů, kterým jako lidé čelíme. Děje se toho tolik a natolik se odváděla pozornost od současné situace, až se vynoření nepokojů stalo nevyhnutelným. S tím musí také přijít změna, snad k lepšímu, pokud budeme na tu záležitost tlačit a neodsuneme ji manipulacemi médií a jedním bláznem na vedlejší kolej. Naše země je v neustávajícím vývojovém procesu, tak byla nastavena již našimi zakladateli a bude to chtít jistou dávku strádání, abychom věci změnili k lepšímu. Jsme nyní polarizováni a potřebujeme znovu najít cestu jeden k druhému, nebo zabředneme do hnoje ignorance a chamtivosti.

 Prý nejste fanouškem přehrávání starších skladeb, během pražského koncertu nás tedy pravděpodobně čeká především aktuální album? Museli jste skladby nějak upravovat pro koncertní provedení?
Spíše jen nejsem fanouškem poslouchání našich starých desek. Ale ty písně mám rád a snažíme se najít způsob, jak některé z těch, co se zdají být relevantní k dnešnímu světu, nebo dobře fungují s naším aktuálním přístupem, zakomponovat do vystoupení.

Přidat komentář