LARS DANIELSSON & GRÉGORY PRIVAT

Praha, Velký sál Novoměstské radnice, 21. 7. 2021

Bez diskusí výjimečný koncert. Jak samotnou hudbou, tak atmosférou v sále, což ztvrdily opakované ovace ve stoje a dva přídavky. Většinu odehraného repertoáru sice psal švédský kontrabasista pro kvarteto, kvinteto atd., jenže v duu fungoval stejně výtečně. Možná dokonce „vygeneroval“ ještě větší nasazení muzikantů. A průzračnost zvuku dala vyniknout nápaditosti Danielssonových melodií. Jistá milá kolegyně postrádala větší citovost piana, jakou předváděli při spolupráci s Larsem jak Leszek Możdżer, tak Tigran Hamasyan, a tenhle názor je jistě relevantní, proto ho také cituji. Jenže Grégory Privat má prostě jiné přednosti, které vše dokonale vyvážily. Především struhující rytmický tlak piana, a to i v technicky náročných, virtuózních pasážích. Privatův drive totiž usnadňoval Danielssonovi častou změnu kontrabasu na nástroj melodický, sólový. Do balad vnášel Privat citu až až.

O plnost aranžmá by se oba pánové dokázali postarat i bez pomoci zvukových efektů. Ovšem Danielsson k dobru věci disponuje krom nezaměnitelného sytého tónu, se kterým klidně „odzpíval“ melodickou linku na nahrávce svěřenou třeba trubce, také schopností dobře využívat krabičky. Díky oktavéru a s ním spřaženým hned dvěma harmonizérům (či chcete-li pitch-schifterům, na mistrův pedal board šlo v komorním „radničním“ prostředí snadno dohlédnout) decentně vytvářel harmonické výplně i další hlasy.

Danielsson na začátku ohlásil, že zahrají především repertoár z poslední desky projektu Liberetto Cloudland. Výtečně vyznělo třeba duové uchopení balady Sacred Mind. Ale došlo pochopitelně i na starší kusy, třeba na poctu městu Lviv (ukrajinský Lvov, kdo ho znáte, basistovu obdivu se nedivíte), temperamentně provedenou a publikem freneticky aplaudovanou. Pánové si pohráli i s barokní formou passacaglie „která bývá obvykle psaná v třídobém taktu, ta moje je ale holt na čtyři“, jak lakonicky utrousil Lars.

V hlavě pořád hlodá pochybnost, zda až nekritické nadšení nemohl způsobit i dlouhý půst, natěšenost na živou hudbu. Ale ne, troufnu si tvrdit, že v tomhle případě šlo o hudební komunikaci na nejvyšší úrovni a napříč celým sálem.

 

 

Přidat komentář