Dekádu spolufungující norské duo z konzervatoře v Tromsø Herborg Rundbergová (klavír, zpěv) a Kristian Svalestad Olstad (kytary) dostalo v roce 2021 nabídku od experimentátorů Nordnordsk Jazzensemble, aby pro ně napsali „něco třeba pro deset muzikantů“. Tohle výtečné album je výsledek. Flora Eallin je ve všech směrech vzácně soudržné dílo s velmi otevřeným uměleckým konceptem.
Divoké, krásné (úvodní Kime) až k folkově vyprávěcí písňové formě (Nikhui), hravě minimalistické (Vann), současná hudba a moderní orchestrální jazz (Flor) i zvrácené blues (Tendril). Leagus staví na hlavu konvenční melodické vzorce nepředvídatelnými aranžemi a netradičními nástroji. Hudba má přirozený tok a jasný pocit svobody. Tvůrčí duo i zapojení muzikanti Nordnordsk Jazzensemble si přes veškerou složitost vlastně v uvozovkách hrají. Kombinace dětské zvědavosti a mistrovského řemesla proměňuje v každé kompozici několik melodií ve svěží, barevné exploze chutí. Nemám ponětí, co hlasy Herborg Rundbergové, Eliny Waage Mikalsenové a Frode Larsena ve zpívaných textech skladeb Nikhui, Mykorrhyza nebo Sol sdělují, jsou totiž v severosámštině. Možná právě tím záměrně dodávají vjemovým nervovým centrům vlny dalšího tlaku. Ne všechno je na skoro hodinové cestě Flora Eallin příjemné a útulné. Pripyat se vymyká všemu na tomto albu. Je dokonalým ušním červem. Hypnoticky dynamizovaným zhudebněným obrazem mrtvého města duchů u Černobylské elektrárny. Plný orchestr dechy duje, zarážkami ostří až krev tryská, funkuje, jede do zběsilosti, mistrovské jízdy klavíru, kytary v protisměru výrony slz kvílí divoká sóla, samply, elektronicky zbastlený hlas ničícího bezohledného člověka, bicí ztrojené s perkusemi dusají, tryskem cválají: Hlavně odsud pryč! Sol, krátký duet klavíru s hlasem, zklidní a dá okusit touhu i pochybnosti. Závěr v mohutném rock-jazz-bigbandovém finále Hyperion s etno-mytologickým nádechem pak naplno vyjeví obří interakční síly Leagus s Nordnordsk Jazzensemble.