Lenka Lichtenberg jako dítě školou povinné – pod dívčím jménem Hartlová – zpívala s Jiřím Suchým písně Máme rádi zvířata nebo Toulaví zpěváci. Později přesídlila za oceán, kde začala objevovat své rodové kořeny. Dnes má v Kanadě několik projektů – v oblasti světské i duchovní židovské hudby –, ale přitom nezapomíná ani na svůj středoevropský původ. Už na pozoruhodném albu Fray z roku 2010 hostoval kontrabasista Tomáš Liška a o rok později v Náměšti nad Oslavou zpěvačku doprovázel mimo jiné David Dorůžka. Ten – s dalšími českými hráči – se objevil na albu Písně pro dýchající stěny, natáčeném v synagogách po celé naší republice. Vedle svých českých kořenů však Lenka Lichtenberg napíná dlouhodobě své síly i do jiného prostředí, na Blízký východ. Nejde pouze o kulturní tradici, z níž čerpá, ale také o poselství současnému světu. Album Bridges, které v roce 2011 nahrála s arabskou interpretkou Roulou Said, bylo víc než jen sbírkou arabsko-židovských písní.
Své dosavadní zkušenosti Lenka Lichtenberg zúročila na svém nejnovějším albu, nazvaném Lullabies from Exile. Třebaže jde o víceméně monotematickou kolekci ukolébavek, opět zde můžeme vnímat jasný přesah – nejen kulturní, ale i společenský. Už z názvu, který vyjadřuje protiklad exilu a domova (vždyť kde jinde zní ukolébavka přirozeněji než doma), je patrná snaha nabídnout prostřednictvím písní více než pouhé melodie. Loutnista Yair Dalal, se kterým zpěvačka už řadu let spolupracuje, je oceňovaným umělcem (držitelem ceny BBC Award for World Music), ale také dlouhodobým aktivistou bojujícím za zlepšení izraelsko-arabských vztahů. Sám do projektu přinesl tradiční židovské písně z někdejší Babylónie, dnes muslimského prostředí par excelence (Iráku). Lenka Lichtenberg výběr doplňuje skladbami aškenázských, tedy středoevropských, židů, tedy písněmi v jidiš, které se v našich myslích nutně pojí s pohnutými dějinami dvacátého století. A také ukolébavkami českými, moravskými a slovenskými, které českým uším ve spojení s exotickými melodiemi budou znít přinejmenším podivně. Když však Lenka Lichtenberg spojí do jedné skladby židovskou píseň z Iráku Thadini s důvěrně známou Ej, od Buchlova, lze to vnímat jako symbol stesku po domově nebo naopak pevného zakořenění – oceánu navzdory.
Pokud se rozhodneme na tuto hru nepřistoupit a namísto hledání symbolů vnímáme album pouze jako sled písní, ani to není špatně. Stačí se soustředit na krásný zvuk arabské loutny, který ladí s klarinety, houslemi, kytarami, akordeony a dalšími nástroji, které na střídmě instrumentované a přitom zvukově bohaté desce slyšíme. Mimochodem v první dvojskladbě, složené z jedné jidiš a jedné hebrejské písně, hostují opět David Dorůžka, Tomáš Liška a Tomáš Reindl. Patří sem – už proto, že nápad na spojení dvou zdánlivě nesouvisejících písní Yair Dalal a Lenka Lichtenberg dostali v Praze.
Najema Music/Magda, 2014, 50:51