Petr Ostrouchov – Animal Music, 2022, 42:17
Počinem nahrát dueta saxofonu s klavírem se oba, zvláště Luboš Soukup, dostali na nebezpečné pole srovnávání s díly skladatelů moderní hudby dvacátého století. Většina této literatury je však psaná pro altku, jakoby tenorsaxofon získal respekt až se zjevením se Colemana Hawkinse a Lestera Younga na pozdní swingové scéně. V rukou jazzových muzikantů taková hudba duet disponuje umem výrazného rytmického cítění, klavír musí zastat úlohu celé rytmiky a z této spolupráce pak vznikne také prostor pro jazzovou improvizaci. To vše Soukup s Pabstem ve vlastním repertoáru interpretují naprosto dokonale, jazzovou příslušnost nezapřou ani ve skladbách, či pasážích, které jsou jako vystřižené od autorů artificiálních, právě nastupujícím jazzem – swingem ovlivněných. Dnešní interpreti mají výhodu v tom, že mají k dispozici sound celého vývoje moderního jazzu, včetně jeho volných projevů. Důležitou úlohu hraje více než desetiletá lidská spřízněnost a muzikální souznění obou protagonistů alba v mezinárodním dánském prostředí. S výjimkou dvou Pabstových témat, je autorem ostatních osmi Soukup. Pabst hraje vše na akustický klavír, Soukup převážně na tenorsaxofon, zazní také se sopránkou a klarinetem. Levitas je hudba širokého spektra expresí, každou skladbu sledujete jako malé dobrodružství; hned úvodní Barcelonu s delším Soukupovým prologem. Přitom hudbou prvoplánově neprovokují, lyriku podávají nedoslazovanou – slyš nádhernou klarinetovou impresi Snow od Pabsta nebo Soukupovu Emmu s tenorem. Titulní meditativní Levitas zazní ve dvou verzích s klarinetem. Odkazem na etnické inspirace je The Red Sea. Latinsky roztančená s výrazným zpěvným motivem je Barcelona. Tlumené tóny klavíru doprovázejí tenorsaxofon ve snad nejdramatičtějším tématu The House About the Trees. Album se s vámi loučí skladbou Storm, v níž Soukup naplno nechá rozeznít sopránsaxofon v náladě spíše pobouřkově melancholické.