Jedné z největších pěveckých a písničkářských hvězd americany bylo letos v lednu sedmdesát a vydala další autorské album, následující po Good Souls Better Angels z dubna 2020. Později před týmiž třemi lety se ale – naštěstí poměrně krátce – hudební obec obávala o její život a zdraví. V listopadu zpěvačku postihla mozková mrtvice a několik týdnů se léčila z jejích následků, nemohla pořádně chodit, natožpak hrát na kytaru. Předvedla se ale jako prvotřídní bojovnice a už v létě následujícího roku vyrazila na další turné. A do toho všeho ještě absolvovala sérii šesti naprosto skvělých streamovaných koncertů, které vydala i na pevných nosičích pod souhrnným názvem Lu’s Jukebox. Hrála na nich převzaté písničky, které má ráda, a každý z titulů byl nějak zaměřen. Buď byl stylově sjednocený výběr hitů (soul, country) anebo se probíral songy konkrétních autorů (Tom Petty, Bob Dylan, Rolling Stones). Teď tu tedy máme novinku, a ačkoli není vlastně v ničem šokantní, tedy samozřejmě kromě své samotné existence, rozhodně své autorce a interpretce nedělá ani špetku ostudy. Obklopila se skvělými muzikanty, kteří jí pomohli její „rock’n’rollové příběhy“ stylově odvyprávět, například dlouholetým parťákem, kytaristou Dougem Pettibonem, bubeníkem Pettyho Heartbreakers Stevem Ferronem nebo klávesistou Reese Wynansem, jemuž už nikdy nikdo neodpáře hraní s geniálním Steviem Rayem Vaughanem. A samozřejmě – jako (pouhý) vokalista se na prvním singlu New York Comeback nepodílí nikdo menší než Bruce Springsteen.
Lucinda Williams má jako autorka i interpretka několik zásadních darů. Umí být posluchačsky nesmírně vstřícná, ctí pravidlo, že méně je více. V hudbě (se kterou jí samozřejmě pomáhají spoluhráči a producenti, v tomto případě Ray Kennedy z minulé řadovky), ale i v textech. Nepřináší zaumnou vrcholnou poezii, ale přitom jsou její slova přesná, vemlouvavá, důvěryhodná. Viz zdejší studie osamělosti (Jukebox), alkoholismu (Hum’s Liquor) nebo přesvědčeného, niterného muzikantství (Rock’n’Roll Heart).
A takový je i její projev. Lucinda Williams je dokonalá ve výrazu svého nakřáplého, životem notně ohoblovaného hlasu, do krasozpěvačky má daleko, ale její projev v baladách skutečně bere za srdce a v ostřejších věcech je etalonem čítankového amerického ženského rockerství. Přestože celý život balancovala na hraně country, blues a folku, na posledních albech dokazuje, že její – a jsme opět u toho – srdce je rock’n’rollové. Ostatně, i její přátelé, ke kterým se v písních odkazuje, jsou takoví, třeba Tom Petty nebo Bob Stinson, předčasně zemřelý kytarista The Replacements, jemuž je věnována Hum’s Liquor, v níž Lucindě Williams vokalizuje jeho bratr, zpěvák téže kapely Tommy Stinson.
Na albu Lucindy Williams je všechno dokonale normální. Smutek je smutek, radost je radost. Nikdo se netváří, že je mu věčně dvacet, ale když má kytara pořádně zařvat, zařve jak splašená kobyla. Utáhnout všechno takhle pohromadě je nejspíš ze všech Lucindiných darů ten největší.