MAHSA VAHDAT & SKRUK: Braids of Innocence

Kirkelig Kulturverksted, 2022, 49:45

Nové album íránské zpěvačky Mahsy Vahdat je politickým manifestem, i když jím původně být vůbec nemělo.  Nový společný projekt s předním norským pěveckým sborem SKRUK, který funguje od roku 1973 a se kterým natočila už v roce 2010 album zhudebněné súfijské poezie I vinens speil, plánovala tři roky. Za tu dobu vznikly zpěvaččiny nové autorské kompozice na texty Atabaka Elyasiho, který skladby také zaranžoval. Jediným nástrojem vedle lidského hlasu je zde harfa, na kterou hraje Ellen Bødtker. Název alba, Copánky nevinnosti, zpěvačka zvolila na základě vlastní vzpomínky z dětství, kdy jako jedenáctiletá s matkou navštívila strýce uvězněného z politických důvodů. Pohled na nezahalené dívčí copánky znamenal prý pro strýce i pro další politické vězně několik let po islámské revoluci v Íránu něco jako záblesk svobody. 

Až poté, co bylo album natočeno, došlo v Íránu k protestům, reagujícím na smrt 22leté zpěvaččiny jmenovkyně Mahsy Amíníové, která zemřela v policejní vazbě. Na vině byly vlasy, respektive porušení předpisu o povinném zahalení hlavy. Z alba o „nevinných copáncích“ se okamžitě stala protestní nahrávka, což zdůrazňuje fotografie zpěvačky s hrstí odstřižených vlasů v bookletu nebo videoklip, ve kterém si vlasy stříhají členové sboru. Názvy písní I Came Free nebo The Tyrants Will Lose s tím vším tak nějak samozřejmě ladí.  

A hudba samotná? Skvělá, jak jsme u nahrávek Mahsy i její sestry Marjan zvyklí. Precizně a procítěně zazpívaná tak, že v ní slyšíme bolest, vzdor, stesk i naději. Sólový zpěv ve fársí (novoperštině) se přitom podařilo naprosto přirozeně propojit se sborovým zpěvem v angličtině, orientální přednes zapadá do evropského chrámového prostoru, který vnímáme jak za zpěvem sboru, tak za zvukem samotným – natáčelo se ve středověkém kostele v norském městě Volda. Zpěv doprovázejí jen střídmé tóny harfy. A ticho mezi nimi doslova křičí. 

 

Přidat komentář