Malé zuby, subtilnější podoba kapely Zuby nehty, je „klavírní trio“ (naživo někdy i duo) Marky Míkové, Pavly Jonssonové a Jany Kaplanové. S tím, že všechny tři dámy zpívají a Kaplanová kromě bicích nenechá zahálet ani svůj další nástroj, trubku. Jinak řečeno, nezaměnitelná poetika, autorský rukopis (byť pochopitelně bez písní „absentujících“) i sound plynule navazuje na předchozí diskografii Zubů nehtů. Příznivci nemusí odlišnost názvů řešit, jde prostě o staré známé, ehm, Zuby. Ostatně na „zredukované Zuby“ z předchozích let se tu odkazuje i repertoárově. Album Pouta obsahuje nové (plněji zaranžované) verze tří kusů, které už obsahovalo 2CD Best Of & Rarity (2003). Přičemž skladba Zas má temně aktualizovaný text: „Zas stojí voják v poli /zas kolem sviští střely… Projít bahnem, minout miny / vstát, když spadne / zkrotit stíny…“ Akorát na další z řady Paní XY tentokrát nedošlo.
Zato se Marce Míkové podařila další pěkná přírodozpytná písnička Narvalové. (Mimochodem, nápodoba narvalí komunikace ve stylu Diamandy Galás či Yoko Ono je asi pěkný nápor na hlasivky.) Nebo „bajka“ Černý havran. Fantaskní hravost se na albu střídá s ponurými asociacemi. A je jedno, zda budeme brát textové obrazy písně Zapalte hvězdy („nejde utéct z toho boje / bij se v kleče, bij se v stoje / můžeš brečet, můžeš křičet / co se děje“) jako podobenství zápasu niterného, citového nebo odraz nedalekých krutých reálií: „Střela projede oknem, hlavou / dům se bortí, ruce zebou / hlasy dětí, dým a střepy / k nebi letí…“ Jonssonová zase našla inspiraci k podobenství v pražském viaduktu (Negrelli) či v textové spolupráci s Oldřichem Janotou (Pod Novým lesem).
Jako zásadní téma alba Míková vypichuje citová pouta a úvahy, „na čem vlastně v životě záleží“: „Ať už chceme, nebo ne, jsou mezi námi vztahy a pouta… A i když to často není lehký, člověk za to cítí vděčnost“. Na poutech v kapele a umělecké výpovědi také záleží.