Malinké povídání s Vladimírem Mišíkem

Každé tvé album jsem si nosívala domů jako trofej a těšila se, až si ho pustím. Jsou stylově odlišná – bigbít, jazz, blues písničky. Co připravuješ teď?
V létě jsme místo dovolené s kapelou zkoušeli. Udělali jsme asi pět písniček. Zbytek se pokusíme dozkoušet až v létě, kdy bude končit můj poslanecký mandát. Už se dost těším, až se dáme zase do intenzivnější práce.

Tvoje muzika je velice závislá na textech, „na Mišíka“ jsme se chodili mlčky vykřičet. Stárnu, nebo je to jiné? Zjišťuji, že mi tvé album už není tak blízké. Kam chodíš pro texty nyní?
Naše poslední deska ETC…. 20 deka duše je z podzimu 1989. Natáčení jsme skončili 17. listopadu. Hrají zde skoro všichni muzikanti, kteří v ETC. působili. Záměrem bylo natočit uvolněnou desku, muzika se točila zároveň se zpěvem, prostě jsme se snažili dostat na černý kotouč téměř live atmosféru. Jestli senám to podařilo, nevím, ale dělali jsme, co jsme mohli. A kam chodím pro texty teď? No přeci do parlamentu.

Kdysi jsi řekl, že chceš vidět věci takové, jaké jsou, a mluvit o nich otevřeně. Že daná pravidla hry jsou košer a že je budeš dodržovat jen v nejkrajnější nutnosti. Stal jsi se spolutvůrcem těchto pravidel, s jejich přijatelností to není o moc lepší – jen z opačné strany.
Současný stav je důsledkem minulých let a vypadalo by to tak, ať by byl u vlády kdokoliv. Že to lze změnit okamžitě, si může myslet jen velmi naivní člověk. Kultura úzce souvisí se stabilitou, s náladou. Klesá zájem lidí, kteří jsou nespokojení, nemají peníze, myslí víc na podnikání. Je to období přechodu. Tohle hořké údolí si musíme chtě nechtě projít.

Mluvil jsi také o tom, že písničkář sice problémy neřeší, ale přiměje lidi k přemýšlení. Myslíš, že poslanec je vyřeší?
Poslanec sice stanovuje pravidla hry, upravuje prostředí a snaží se řešit problémy přímo, ale nemůže změnit lidi a jejich myšlení. Rychleji se bohužel nedá změnit ani právní vzduchoprázdno. Situace je pološílená a tlak je veliký. Na prostudování a expertízu některých zákonů máme jen šest dní. Připadám si někdy jako v první linii, tedy na odstřel.

Díky za rozhovor.

Přidat komentář