Hledači vyškrábli v archivech velikou, ba obří, půlstoletím zašpiněnou, po otření pak mimořádně jiskřivou perlu mnoha barev, odstínů i myriád mihotavých odlesků. Kdybyste neznali šedesátkové The Kinks (to trkne hned při riffu titulní písně), psychedelii Barrettových Pink Floyd, druhdy artistnější Vanilla Fudge nebo The Nice, heavy-proto-prog Deep Purple, Atomic Rooster, Czar či Writing On The Wall, ve zkratce cosi z této líhně a přemnoho skvělého navíc zní z téhle unikátní desky.
Záhadná kapela studentů uměleckých škol vznikla roku 1967 v londýnské čtvrti Walthamstow. A byť po svém výtečném koncertu na festivalu Isle of Wight 1968 podepsala smlouvu beatlesáckým objevitelům Parlophone, nikdy nevydala řadovou desku. Pár singlů, pár TV výstupů, lehce se tenkrát vědělo, že cosi jako Mandrake Paddle Steamer (MPS) existuje. V roce 1970 jejich stopy mizí.
Záslužný španělský label Sommor – specializuje se na dříve nevydané, archivní záležitosti z psychedelického/undergroundového/progresivního ranku – si dal tu práci sehnat, perfektně dramaturgicky sestavit a citlivě zremasterovat nahrávky z prastarých SP vinylů, soukromých pásků, několika šíleně (ne)znějících bootlegů a vytažených televizních zvukových pásů z let 1968–1970 do objevné kolekce. Sound každé jedné skladby je natolik čistý, v nejlepším smyslu sugestivní, průzračný a zároveň dřevní, že ať si album pustíte doma do beden nebo do sluchátek nebo v autě, pokaždé jste na velmi podobném módu. Tvrdá, fakt řezavě riffová kytara s minimem u tehdejších kapel často prudících sól (zde spíše melodických doplňků), všudypřítomné varhany a mellotron, vlnící, frázující, leckde jen podprahově zahušťující, pak ringovsky přesné bicí s jemnocitným perkusním procinkáváním, basa jede, duní i bouří a zpěv je tu samozřejmý písňový jev, nástrojový po způsobu „to tam, sakra, musí být, protože tohle nástroje nedaj“, i s vícehlasy. Takhle nějak musely tenkrát znít beatové mše!