Marbin: Strong Thing

vl. nákl., 2019, 57:44

Narazil jsem na tyhle nespoutané rozverné jezdce loni s jejich albem Israeli Jazz. Moc dobré. Bylo tedy záhodno vysledovat jejich starší nahrávky, obzvlášť když nesou natolik prdlé názvy jako Agressive Hippies (2015) nebo Goatman and the House of the Dead (2016). To, co vyvařili na letošní novince, je megasilný, monstrózní vývar, který musí postavit na nohy i polomrtvého. Silná věc, přesný, nebojácný název osmé desky kvartetu s hnízdištěm v Chicagu. Saxofonista Danny Markovitch, kytarista Dani Rabin, basák Jon Nadel a bubeník Everette Benton Jr. frčí tímhle albem s takovou energií, synergií, že by rozchodila snad i našeho prezidenta.

Pokud na předchozím Israeli Jazz bylo místečky možno pocítit konstrukt, na Strong Thing ani notou! Hned v první sakramentsky našláplé Messy Mark, s bluesovým spodkem, zpočátku šumlujícím nenápadnem, nad nímž se po krátkém oťukávání utkají virtuózní saxofon s neméně virtuózní kytarou, která v tom lítém mači někdy po půlce na body sice vítězí, levý hák, pravý hák, není to knockout, je to těsně, tak kytara to pak k závěru s úctou uzná a nechá rozhicovaný, bojem vyrajcovaný sax protančit ringem kol provazů, a ten řácky publiku předvede, že nebyl jen plytkým sparingpartnerem. V druhém mači, tedy skladbě Spank Tank, dryáčnický souboj pokračuje s ještě vyšším nasazením.

Už bez bluesových pravidel. Tutově nerozhodně. A to ještě nebyla řeč o supportu oběma soupeřům, samozřejmě podplacenému, poněvadž to hrajou na obě strany – hnusně brilantně a se zákeřnými, sem tam podprahovými signály (rozuměj rytmika jako ďas!) neurvalého bubeníka a klouzavě i valivě psychologizujícího basáka! V Just a Little Bit Pt.1Pt.2 Marbin nakrásně předvedou, že vůbec nejde jen o instrumentační souboj, ale o hudební nápady, silné melodie s drajvem. Pak to v Alabama Sock Party rozvaří v dixielandově pojatém rockʼnʼrollu! Radost zas po letech, kdy jazzrock byl pojmem rozmělněným na jakési subžánry, poslouchat zdravý hravý jazzrock.

Přidat komentář