Marek Šebelka: Cykly 

Blue Lizard, 2022, 43:50

Pianista Marek Šebelka je známý především z působení v Orloji snivců. V roce 1992 stál spolu s dalšími dvěma jeho členy Michalem a Jaroslavem Kořánem u zrodu Zapomenutého orchestru země snivců. Debutové album natočené v posledních dvou letech u něj doma ho poprvé představuje sólově. Nabízí uměřenou až meditativní komorní hudbu, ve které jsou patrné vlivy klasiky, album končí variací na fughettu F dur s motivem C. F. E. BACH, odkazujícím na jméno autora Carla Philippa Emanuela Bacha, syna slavnějšího Johanna Sebastiana. Právě touto skladbou končívaly koncerty Orloje snivců.  

V řídkých strukturách je patrný vliv Johna Cage, i když skladby stojí na klasické harmonii a nevyužívá se v nich princip náhody. I když je hudba velmi uměřená, kontemplativní bez výraznějších hran a ostré dynamiky, nejde o pouhou zvukovou kulisu nebo ambientní hudbu mající dotvářet prostředí, ačkoli je v Šebelkově tvorbě více než Cageův odkaz patrný vliv Erika Satieho. Většina skladeb, v nichž je hodně vidět ohlasy tvorby Keithe Jarretta i Debussyho romantismu však nepostrádá nejen vývoj, ale ani vnitřní napětí.  

Šebelka, který se objevil ještě na desce Michala Kořána Étaín, si vytvořil vlastní svět. Nesleduje nejaktuálnější trendy, ani není radikální minimalista, který by pracoval jen s repetitivními motivy a jejich drobnými změnami. Působí spíše konzervativně, takže hledače experimentů ani milovníky extrémů rozhodně nezaujme. Vytváří však konzistentní vlastní svět, což je vzácné. 

Do ladění alba nezapadá jen úvodní Ragtime, což je variace na ragtime Scotta Joplina The Entertainer z filmu Podraz. Potenciální zájemci o album blížící se komorní hudbě by se jím neměli nechat odradit, měli by si desku poslechnout raději až od druhé skladby.

Šebelkovo jméno také dobře ukazuje, kam až sahají inspirace Michala a Jaroslava Kořána a jakých oblastí se dotýkají. Nejde jen o ambient a industriál.

 

Přidat komentář