MARIAN FRIEDL / RUKYNADUDY / GRUNIK: Píseň země

Animal Music, 2019, 64:34

Pro muzikanta, etnomuzikologa a hudebního hledače Mariana Friedla byl rok 2019 mimořádně plodný. Na jeho počátku vydal album Beskydská odysea, na kterém představil tradiční hudební nástroje severozápadních Karpat, a podílel se také na nové nahrávce norsko-českého jazzového kvarteta NOCZ. Na samém konci roku vyšla jeho novinka Píseň země a mezitím psal nové autorské skladby původně pro Trio Jitky Šuranské, z nichž se po Jitčině předčasné smrti začal rodit základ pro nové Friedlovo duo se Sabrinou Pasičnykovou. Ta jako členka folklorního souboru Grunik ostatně zpívá i na albu Píseň země.

Právě na album Ozvěny, které dívčí soubor Grunik nahrál v roce 2013, Friedlova Píseň země do určité míry navazuje. V obou případech byly písně zaznamenány na horských loukách Beskyd, pod širým nebem. Jestliže ve svém dosud nejoceňovanějším projektu Beránci a vlci Friedl zkoušel hledat hranice mezi žánry, regiony a pohledy na tradiční i méně tradiční hudbu, Píseň země je naopak hlubokým ponorem do nejen hudební tradice. Prostřednictvím písní připomíná život pastevců ovcí i pastýřů krav, bačů, valachů i děvčat jdoucích na trávu. I zde slyšíme nejrůznější lidové nástroje od jednoduché píšťaly koncovky přes pastýřské „trúby“ až po gajdy a malý cimbál. Především je však Píseň země oslavou syrového lidského hlasu. Děj jednotlivých písní se odehrává na salaši, v krčmě a opět především ve volné přírodě, mezi ovcemi nebo hovězím dobytkem. I proto jsou – a nejde o vtip – ovce i krávy uvedeny mezi účinkujícími.

Síla alba není jen v autentickém zpěvu, ale především v šíři podob, které dnes už pozapomenutý horský folklor měl. Práce se dvěma soubory, ženským vokálním (Grunik) a mužským vokálně-instrumentálním (RukyNaDudy) umožnila Friedlovi a hudebnímu režisérovi Jiřímu Slavíkovi sestavit opravdu poutavý příběh v písních. Že Milan Cimfe zvuk nabral skvěle, je jasná věc. Booklet s nádhernými fotografiemi je pak velmi příjemným bonusem.

Přidat komentář