V listopadu v sále pražské konzervatoře vystoupilo jazzové Trio Tapestry neúnavného saxofonisty Joea Lovana nabízející komorní jazz. Soubor vydal u značky ECM tři výborná alba, poslední je Our Daily Bread. Na piano v triu hraje jedna z nejlepších a nejoriginálnějších pianistek posledních čtyřiceti let Marilyn Crispell, která dlouho hrála s Anthony Braxtonem. Spolupráce s Triem Tapestry nabízí jen jednu z jejích poloh, tu uměřenější. Ve sporadických sólových vystoupeních ukazuje, jaká energie z ní proudí a co si dovolí v harmoniích.
V roce 1984 jsem vás viděl v pražské Lucerně v kvartetu Anthonyho Braxtona na Mezinárodním jazzovém festivalu. Co pro vás znamenal Anthony Braxton?
Byl pro mě velmi důležitý. Pocházela jsem ze světa klasické hudby a považovala jsem ji za velmi přirozenou. K Anthonyho hudbě jsem cítila silnou vazbu, skoro psychologickou. Hraním s ním jsem se hodně naučila.
Vy jste s ním hrála docela dlouho, že?
Ano, a ani nevím, jak dlouho přesně. Nějakých deset let, ale spíš víc. Deset let to bylo jen s kvartetem, ale já jsme s ním hrála už předtím v Creative Music Orchestra a pak jsme hráli i v duu. Kvarteto však bylo nejdůležitější, a s tím to trvalo deset let. Hodně mě naučil.
Byla to moje první zkušenost s hraním v souboru. Hrozně moc jsem toho naučila jen posloucháním a tím, kdy přestat, nehrát celou dobu. Když jsem začínala, hrála jsem celou dobu hrozně moc not. Bylo velmi důležité, když mi řekl, abych to nedělala.
Říkala jste, že jste začínala s vážnou hudbou. Jaká vás zajímala?
Webern, Schoenberg, Berg, Ligeti a Lutoslawski.
To je docela těžká hudba a hodně odlišná od improvizace. Když hrajete Lutoslawského, moc neimprovizujete. Jaké to pro vás bylo improvizovat?
Studium této hudby mi poskytlo základ. A vím, že můžete hrát cokoli a improvizovat. Když se nyní vracím a hraji klasiku, vnímám to úplně odlišně. Mám pocit, jako bych improvizovala, je to mnohem svobodnější, už se necítím tolik jako otrok. Samozřejmě, že když někdo složí kompozici, chce, abyste hrál, co napsal. Pokud hrajete klasiku, je to úplně jiné, než když hrajete jazz, i když noty budou stejné. Můžete hrát tytéž noty, ale budou znít úplně jinak.
Proč se nesoustředíte více na sólové koncerty?
