Martin Carthy

Vlastním jménem Martin Dominic Forbes Carthy. Nar. 21. 5. 1941, Hatfield, hrabství Hertford, Anglie. Důležitá alba: Martin Carthy (Fontana 1965), Second Album (Fontana 1966), Byker Hill (Fontana 1967), Landfall (Philips 1971),carthyShearwater (Pegasus 1972), Because It’s Here (Topic 1979). Písně, které stojí za to: Scarborough Fair, Lord Franklin, Byker Hill, Lord Of The Dance, Sovay, The Foggy Dew.
Martin Carthy patří k nejrespektovanějším interpretům tradiční hudby z Britských ostrovů. Jako kytarista ovlivnil několik generací folkových muzikantů, jako zpěvák až donedávna udivoval dokonale kontrolovaným projevem a pečlivě vystavěnou melodickou linkou, soupeřící o pozornost s náročným během prstů po hmatníku. Právě jeho úpravou yorkshirské balady Scarborough Fair se do značné míry inspiroval Paul Simon na albu dua Simon & Garfunkel Parsley, Sage, Rosemary And Thyme. Bob Dylan se od něj při své první návštěvě Londýna naučil starou, původem snad irskou melodii Lord Franklin, na kterou vzápětí napsal vlastní text s názvem Bob Dylan’s Dream. Syn anglické matky a irského otce se narodil v Hatfieldu v hrabství Hertford, vyrůstal však v malebné londýnské čtvrti Hampstead. Táta – lodník na remorkéru a odborář, který to dotáhl na radního londýnské městské části Stepney – chtěl, aby kluk po gymnáziu studoval na univerzitě. Martin se však v sedmnácti nechal zlákat lehkou múzou a před akademickým vzděláním dal přednost práci nápovědy v přírodním divadle v Regent’s Parku. Coby jevištní technik absolvoval turné s představením Lehárovy operety Veselá vdova, načež ho zaměstnali v divadelní aréně The Stephen Joseph Theatre – kde jinde než ve Scarborough. Hudební kariéru zahájil v slavném londýnském klubu Troubadour. Roku 1961 vstoupil do skifflové kapely Thameside Four, později utvořil s Marian Mackenzieovou, Ralphem Trainerem a Leonem Rosselsonem soubor The Three City Four, který se prezentoval dvěma alby soudobých folkových písní.
V roce 1965 vydal Carthy první sólovou desku, složenou z anglických lidovek včetně Scarborough Fair. Rovnocenným partnerem mu zde byl – stejně jako na desítkách jiných studiových i koncertních nahrávek – houslista Dave Swarbrick, v pozdějších letech udávající tón folkrockové skupině Fairport Convention. Z éry se Swarbrickem pochází kromě debutového LP Martin Carthy dnes už klasická elpíčka Second Album, Byker Hill, But Two Came By a Prince Heathen. Následovalo album Landfall, na kterém si skvělý kytarista vystačil úplně sám a kde zčásti interpretoval skladby svých současníků Davida Acklese, Davea Gouldera a Johna Kirkpatricka. S akordeonistou Kirkpatrickem se potkával i při koncertech elektrofolkové skupiny Steeleye Span, jejímž členem byl hned dvakrát (na začátku a ve druhé polovině sedmdesátých let). Od roku 1972 hrával rovněž s folkovou kapelou The Watersons, kterou tvořili sourozenci Norma, Lal a Mike Watersonovi. Zpěvačku Normu Watersonovou si vzal Martin Carthy za ženu a má s ní dceru – uznávanou houslistku, zpěvačku a skladatelku Elizu Carthyovou. V devadesátých letech rodina založila trio Waterson:Carthy, jež má dnes na kontě šest cédéček, nemluvě o dvou nevšedních albových profilech Normy Watersonové, o spojení Carthyových s vokálním triem Coope, Boyes & Simpson v projektu Blue Murder a o nadžánrovém uskupení The Imagined Village.
V roce 1972 natočili Lal a Mike Watersonovi s Martinovou pomocí kritikou opěvované autorské album Bright Phoebus. Mezi lety 1973 a 1976 působil Carthy v Albion Country Bandu, poskládaném ze členů skupin Fairport Convention a Steeleye Span. V roce 1977 dostal roli v albové verzi „ballad opery“ Petera Belamyho The Transports o vězních deportovaných do Austrálie (roku 1986 účinkoval i v parodii na tuto operu – The Kipper Family: The Crab Wars). V roce 1983 zkusil s kamarádem Kirkpatrickem a třemi prvotřídními dechaři vytvořit zvláštní fúzi folkových nástrojů a žesťů: výsledný projekt Brass Monkey měl úspěch, kvůli vytíženosti všech hráčů však byl po dvou albech opuštěn. Dodejme, že Martin Carthy je vyhledávaným sidemanem, jehož služby za ta léta využili Julie Felixová, Hedy Westová, Maddy Priorová, Loudon Wainwright III, Leon Rosselson a mnozí další.

trad., arr. Martin Carthy
LORD FRANKLIN

carthy2It was homeward bound one night on the deep
Swinging in my hammock I fell asleep
I dreamed a dream and I thought it true
Concerning Franklin and his gallant crew

With a hundred seamen he sailed away
To the frozen ocean in the month of May
To seek that passage around the pole
Where we poor sailors do sometimes go

Through cruel hardships these men did go
His ship on mountains of ice was drove
Where the Eskimo in his skin canoe
Was the only one who ever came through

In Baffin Bay where the whale fish blow
The fate of Franklin no man may know
carthy3The fate of Franklin no tongue can tell
Lord Franklin along with his sailors do dwell

And now my burden it gives me pain
For my long lost Franklin I’d cross the main
Ten thousand pounds would I freely give
To know on earth that my Franklin do live

trad., arr. Martin Carthy
LORD FRANKLIN

Jednou večer na moři, když jsme pluli domů,
usnul jsem v houpací síti
a zdál se mi sen, který byl tak skutečný:
týkal se Franklina a jeho chrabré družiny.

carthy4Se stovkou lodníků vyplul
v měsíci máji na zamrzlý oceán
hledat cestu kolem polárního kruhu,
kudy občas putujeme my, prostí námořníci.

Jeho muži prošli mnoha útrapami,
jeho loď najela na hory ledu
tam, kam se nedostane nikdo,
jen Eskymák v kožené kánoi.

V Baffinově zálivu, kde se nadechují velryby,
stihl Franklina neznámý osud.
Nikdo nám nepoví, co se mu stalo,
kampak se poděl Lord Franklin a jeho posádka.

(Teď mám velkou bolest a cítím tíhu,
carthy5pro ztraceného Franklina šla bych přes hory doly,
ráda dám deset tisíc liber
za zprávu, že můj Franklin žije.*)

*) Poslední sloka pochází z původní verze Lady Franklin’s Lament For Her Husband, zpívané z pohledu ženy pohřešovaného admirála a arktického průzkumníka Sira carthy6Johna Franklina, Lady Jane Franklinové, která za manželovo nalezení vypsala odměnu 2000 liber. Franklin se ztratil při své poslední expedici v červnu 1847, když hledal v kanadské Arktidě průchod mezi Severním ledovým oceánem a Pacifikem. Melodie této lidové písně posloužila Bobu Dylanovi, který se ji naučil přímo od Martina Carthyho a napsal na ni vlastní text s názvem Bob Dylan’s Dream.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *