MARYLIN CRISPELL, ANDERS JORMIN: Memento

Chcete-li se vytrhnout dějinnému hlomozu na střetu lidství s barbarstvím, zahloubejte se pro zklidnění třeba pomocí hudby alba Meditace. Pianistka a skladatelka vyzrálé avantgardy Marylin Crispellová (n.1947), která působila celá devadesátá léta a nadále až do nového tisíciletí po boku Anthonyho Braxtona, u níž v diskografii převažují sólové koncerty, nahrála už třetí album s o deset let starším švédským basistou Andersem Jorminem. Ten se proslavil v devadesátých letech jako člen americko-švédského kvarteta Charlese Lloyda či mezinárodních kapel Tomasze Stańka. Crispellová je svým způsobem klon Carly Bleyové – úspornou hrou, z níž se rodí uvnitř skladeb nenápadné, ale působivé melodie, jitřící vaši duši a zklidňující srdce. Chytne vás hned úvodní For the Children a Jormin v ní ukáže, jaké zvuky dokáže vytvářet k náladě hudby hrou smyčcem, jak dobarvit společnou hudbu dua.  První čtyři tituly alba jsou podepsané autorsky oběma protagonisty. Embracing the Otherness odehraje Jormin v podstatě sólově, opět smyčcem a Crispellová do hry vstupuje průběžně ojedinělými tóny, z nichž se rodí nápěv. O sedm dalších titulů se kompozičně podělili každý samostatně. Jormin si dopřál dokonce impresionistickou dvoudílnou svitu Three Shadows of House – Morning a Three Shadows of House – Evening, z toho krátkou „večerní“ část si zahraje sólově pizzicato. Naléhavě, až gospelově zní Crispellové Memento. Do Beach at Newquay sviští Joeminův smyčec po strunách jako vítr po opuštěné pláži. The Dark Light Jormina je hladivou baladou a Crispellové Dragonfly je závěrečný, až milostně znějící song: jako když pozorovatel prožívá let vážky nad leknínem v podvečerní pohodě. Oba spoluhráči se skvěle doplňují – Jormin je technicky excelentní, vynalézavý ve zvukotvorbě, Crispellová má zase mimořádný cit pro nenápadně vznikající melodie, pro náladu a témbr rodící se hudby – vystihl to název alba s Joe Lovanem Garden of Expression.