Nemám nic proti moderním úpravám hudebního folkloru, naopak. Lidověk 2.0 ve mně ale budí jisté rozpaky, byť asi z jiných důvodů než u folkloristů – konzervativců. První Lidověk (2022), lehce folkrockový, trošku najazzlý, harmonicky i aranžérsky méně podbízivý, byl fajn. 2.0 ovšem cítím jako vývoj k horšímu. (Asi jako u Windows 11…) Působí dojmem hudby, jakou může hrát Evropa 2, což není lichotka. Zkrátka v řadě písní beaty a synťáky znějí hodně popíkově a levně, jako snaha o popularitu čechomorského střihu (ale nic proti muzikantsky vytříbené popularizaci folkloru), jen o generaci později. Ale věřme, že nahrávka vznikla s dobrými „pop-ularizačními“, ne „pop-ulistickými“ úmysly. O poctivém přístupu M. M. Štrunce, díky rodinným kořenům a jeho nezpochybnitelně hlubokému vztahu k folkloru, není pochyb.
Po stránce muzikantského provedení nenajdeme kaz, ale je škoda nevyužitého potenciálu. Vždyť výtečný hráč na cimbál Michal Grombiřík, ten z ConTRIOlogy, kteří spolu s Tomášem Vtípilem zacházejí s Janáčkovými sběry moravských písní opravdu objevně, moderně a vůbec úchvatně, by se zajímavějšího ponoru do materiálu jistě nebál. Jenže utlouct jinak interpretačně pěkné uchopení Dzifče rovným tanečním beatem, působícím jako devadesátkový popový remix, byla prostě škoda. Stejně jako by balada V javorových horách s přesvědčivým zpěvem hostující Markéty Irglové vyzněla lépe zvukově nepřehlcena, v duchu úvodu skladby.
Ne, pořád nejde o nevkus. Varovná Ej eště dneskaj s výstižnými samply funguje. Krásným momentem je Keby som bol vtáčkom s hostující Hanou Ulrychovou. A zvláště dnes je chvályhodné připomenout samplem novoroční projev pana Václava Havla z roku 1997. Jenže i přes profesionalitu a upřímný projev muzikantů (výtečný ženský folklorní sbor LADA) rozpaky nemizí. Ale pořád jsou natolik mírné, že se albem vyplatí zabývat (nepadá do kategorie „o blbostech nepsat vůbec“), a třeba je překoná Lidověk 3.0.