MCH Band 1984–1985

„Myslel jsem, že do Vánoc 1984 složím pár písniček, porozhlédnu se po vhodných spoluhráčích a v nové sestavě začnu domlouvat koncerty na příští rok. Nakonec se všechno seběhlo daleko rychleji a jinak, než bylo v plánu. Po prázdninách jsem dostal na říjen opět pozvání mch1od Františka Volfa, který organizoval koncerty v Ostrově nad Ohří. Odmítnout takovou příležitost? Sice jsem neměl v té době ani kapelu, ani písničky, ale domluvili jsme se, že pro mě nechá v programu třicet minut. Bylo jasné, že nazkoušet nějaké písničky nestihnu, ale uvažoval jsem o improvisingu. Po téměř čtyřech letech toužebného vzpomínání na hraní s Kilhets jsem konečně poznal kluka, s kterým jsem se do toho nebál jít.“ (Mikoláš Chadima v připravovaném druhém dílu své knihy Alternativa)
Tím spoluhráčem byl Jindřich Biskup, saxofonista Garáže. Seznámil Chadimu s dalším mladým hudebníkem otevřeným experimentům, Martinem Klapperem z punkové kapely A64. V září 1984 se na Strahově konal koncert A64 a Chadima si zahrál jako host. Tehdy se s Biskupem a Klapperem domluvili, že v Ostrově nad Ohří vystoupí společně. „Do přehlídky zbýval asi týden, ale zkoušku jsme nedomlouvali. Když improvising, tak přece žádné zkoušení! Znělo to hrdinsky, ale tolik sebedůvěry v nás přeci jen nebylo. Pro jistotu jsem navrhl, že si jako berličku uděláme smyčky a budeme improvizovat do nich. Kdybychom totálně selhali, smyčky mohly koncert dohrát bez nás.“
Chadima hledal ve svých nahrávkách s Kilhets a Extempore vhodné pasáže k dalšímu využití, ale smyčky vytvářel i z úplně nových zvuků: hrál třeba na staré pianino, zničené vodou při vytopení bytu. „Vše, co jsem uznal za způsobilé k dalšímu zpracování, jsem přehrával na druhý magnetofon a zkoušel, co to udělá, když pásek pustím pomaleji, zrychleně nebo obráceně. Kluci to dělali podobně. Po třech dnech jsme se u nás sešli. To byla paráda! Z beden lezly zvuky a ruchy, jaké neumí ani dnešní synťáky! Z těch, které se zdály být nejvhodnější, jsme vyrobili smyčky. Na pásku se speciální tužkou označil začátek a konec vybrané stopáže. Pak přišly ke slovu nůžky nebo žiletka.“
Po technické stránce to byla opravdu nelehká práce. „Především v případech, kdy byla stopáž smyčky delší než deset vteřin, stoupala spotřeba lidí a úměrně se zvětšovaly i potíže s přehráváním. Například nejdelší smyčka hrála kolem minuty a půl. Při rychlosti posuvu pásku 19 cm za sekundu, kterou jsme používali, tedy byla dlouhá kolem 17 metrů. Přehrát ji nebyla žádná legrace. Proto jsme hotové smyčky nahrávali na druhý magnetofon a pásky potom kopírovali na kazety.“
Vladimír Vlasák o koncertu 6. října 1984 v Ostrově nad Ohří napsal ve strojopisné reportáži: „Překvapení přišlo hned v úvodu, ve 14:00. Alfréd Startka, kapela jako projekt Mikoláše Chadimy. Kytara, saxofony, klarinet, bicí, pilník coby kytarový smyčec, vše střídavě používáno třemi hudebníky na playbackový psychedelický základ. Posluchači lační sdělnější formy pískali, zbytek soustředěně sledoval ztemnělé jeviště se siluetami hráčů, předvádějících svůj new-psychedelic-underground.“
„Tentokrát jsem pro název kapely titulek z Rudého práva nepoužil,“ vzpomíná Chadima. „Premiéra se konala pod názvem Alfred Startka. Taková legrace. Na západě měli Alfreda Dunhilla, který vyráběl luxusní cigarety, u nás se zase vyráběly neluxusní Startky. Proč to nespojit? Název však nebyl důležitý. Důležité bylo, že se nám koncert povedl. Smyčky ho za nás samy odehrát nemusely. Rozuměli jsme si, jako bychom spolu hráli roky. Po letech podobný zážitek jako s Kilhets! Publikum bylo zpočátku rozhozené, místo očekávaného rock and rollu se na něj valila jakási apokalypsa, po chvíli se přece jenom nechalo unést magickou atmosférou. Pane můj! Co všechno byli tenkrát posluchači ochotni přijmout!“ Pětatřicetiminutová nahrávka pak vyšla na albu Feeling Fine In 1984Well.
V roce 1984 se Chadima přestal starat o to, aby jeho koncerty byly nějak oficiálně pokryté, dalšího zřizovatele už nehledal. „Ti, kteří by náhodou věděli, co jsem zač, by se na mě stejně vykašlali. Ty, kteří by to nevěděli, protože bych jim to zatajil, bych s velkou pravděpodobností vystavil šoku z náhlého kontaktu s StB. To jsem nechtěl. Blbá doba. Když koncem září vyvstala nutnost nějaké papíry opatřit, rozhodl jsem se s nepříjemným, ale opravdu hodně nepříjemným pocitem pro falšování. Ze staré vyplněné strančické Smlouvy o vystupování jsem přenesl razítko již neexistující VO SSM na kovolist a udělal nátisk. Červenou barvou. Vypadalo to bezvadně, a tak jsem přidal v černé ještě text smlouvy. Paráda! Na první pohled nemohl nikdo nic poznat, ale jako odborníkovi mně bylo jasné, že při bližším zkoumání by byly nesrovnalosti velmi rychle odhaleny. Nicméně Ostrov, Brno, Bratislavu a Žatec jsem s nimi risknul. Pořadatele jsem ale vždycky důrazně žádal, aby smlouvu po odehrání koncertu okamžitě ‚ztratili‘. Bylo totiž pravděpodobné, že je dříve nebo později navštíví StB. Od lidí, kteří pořádali naše koncerty v předchozích dvou letech, jsem věděl, že se fízlové obvykle přiřítili po dvou až třech měsících.“
mch2Další koncert byl v Brně, 17. listopadu 1984. Martin Klapper se mezitím vystěhoval do Dánska, takže místo něj hrála saxofonistka Yveta Kratochvílová. V Bratislavě 8. prosince pro změnu s Chadimou a Biskupem vystoupil Jan Limburský, bubeník skupiny A64. Poslední koncert roku 1984 se konal v Žatci. Tam se policejní orgány opravdu „přiřítily“ poněkud opožděně, ale vzhledem ke zfalšované smlouvě byl jejich zájem opravdu nepříjemný. Z KS SNB – Správy StB, Skupina Louny byla 7. června 1985 odeslána Správě SNB hlavního města Prahy a Středočeského kraje, 2a odbor, 3. oddělení tato zpráva:

Věc: Zpráva k dožádání v akci MANEKÝN
V roce 1985 Mikoláš Chadima v JAZZ klubu v Žatci nevystupoval. Šetřením bylo zjištěno, že vystupoval dne 11. 12. 84 společně se skupinou hudebníků, která má název „ALFRÉD START“, jejímž vedoucím je Jiří BISKUP. Vzhledem k nedostatečně vyplněným dokladům nelze zjistit provozovatele této hudební skupiny, jména jednotlivých členů ani bližší data vedoucího skupiny. V daném případě šlo o tříhodinový pořad. V dokladech není uveden ani rozpis skladeb, je zde uvedeno pouze „kolektivní improvizace“. Skupina vystupovala zdarma a proto je možno provést další šetření pouze podle proplacených cestovních dokladů u vozidel, která údajně kapelu do Žatce přivezla: (následují osobní údaje Tomáše Křivánka a Pavla Nechanského).
Dále v průběhu šetření bylo zjištěno, že žatecký JAZZ klub pozval kapelu ALFRÉD START na základě jejich vystoupení na rockovém festivalu v Ostrově nad Ohří v říjnu 1984.
Mikoláš Chadima neprochází doklady vedenými v JAZZ klubu Žatec. Skutečnost, že vystupoval společně se skupinou ALFRÉD START, byla zjištěna vytěžením funkcionářů klubu.

Mikoláš moc vzpomínek na vystoupení v Žatci nemá: „Pamatuji si jen plný sál houní, chodbu hospody plnou lidí, kterou jsme se museli prodírat, pokud jsme opustili sál, tlačenici u zakouřeného výčepu, zvukaře, který koncert sabotoval, protože jsme nehráli ,normálně‘, a to, že s námi hrála zase Yveta.
Chadima potřeboval nového stálého člena souboru; stal se jím Vlasta Marek, někdejší spoluhráč z Elektrobusu. Nerozešli se tehdy zrovna v dobrém, ale v osmdesátých letech už zase měli dobré vztahy. Trio Chadima – Biskup – Marek poprvé vystoupilo 29. ledna 1985 (Kulturní středisko Opatov, Praha). Mikoláš tak mohl přestat s falšováním smluv – Marek totiž měl přehrávky a papíry dvojice Marek & Pospíšil sloužily také k pokrytí koncertů MCH Bandu (který i nadále vystupoval pod jednorázovými názvy – na Opatově to byl Karel Štětka junior).
Vlasta s vehemencí sobě vlastní přinášel nové inspirace, hned na dalším koncertu v Hlubočkách u Olomouce (16. března 1985) se dokonce předvedl jako velmi vášnivý baskytarista: „Tehdy jsme každý koncert hráli každý v jedné delší skladbě na nástroj, na který jsme nikdy předtím nehráli. Já si pořádně zabasoval, baskytaru vrátil, a za čtrnáct dnů mi Mikoláš na zkoušce vyřizoval: ,Pozdravujou tě pankáči.‘ ,Jací pankáči?‘ divil jsem se. ,No, to oni ti půjčili tu baskytaru.‘ ,No a proč mne pozdravujou?‘ stále jsem nechápal… ,Protože byla zakrvácená!‘
Následovala ještě vystoupení v Jazz klubu Tišnov (6. dubna, zahrál si i Martin Klapper, který zrovna přijel z Dánska na návštěvu a jeho divoký zpěv je zachycen v nahrávce Vylezl do třetího patra), v pražském klubu Na Rokosce (25. dubna) a na festivalu v Letním divadle ve Chvaleticích (8. června 1985). Ve Chvaleticích to bylo naposled, co se program 198Four Well? hrál; o dva roky později tam vystoupil MCH Band opět a tehdy to byl poslední koncert s Markem.
mch3
Osmdesátiminutový sestřih čtyř koncertů tvoří album 198Four Well? (s narážkou na George Orwella a jeho nejslavnější román). Je to nejdelší album MCH Bandu a je opravdu moc dlouhé: třeba nahrávka …od té doby…, postavená na smyčce se zrychleným klavírním motivem, zní zpočátku velmi slibně (Chadimova recitace Wernischovy básně, divoké improvizace dvou saxofonů), ale osmnáctiminutová stopáž je nakonec dosti únavná. V působivé nahrávce Beseda se prolínají dvě smyčky: motiv vytloukaný bubenickou paličkou do strun pianina a úryvky záznamu z besedy o nové vlně, která se konala 1. prosince 1983 na VUT v Brně (Mikoláš byl také přizván). V sestříhaných úryvcích jsou věty jako „průběh těchto kvalifikačních zkoušek, jak se to oficielně nazývá… kdejaký špion a všechno by si mohl dělat, co chtěl…“ Tuto debatu reflektuje také Chadimův text Každej jinde („My o koze / oni o voze / není možná diskuse“). Ale i Každej jinde trvá moc dlouho (22 min.) a ukázalo se, že atmosféru vystoupení mnohdy prostě není možné na pásek zachytit.
Začaly prázdniny a před námi žádný koncert v dohledu. Byl čas bilancovat. Proposlechl jsem všechny dosud nahrané ‚smyčkové‘ koncerty, vybral nejlepší nahrávky, sestříhal je, seřadil, vyrobil rozehrávací pásek, požádal o zapůjčení kazeťáků a udělal šedesát kopií. Na obal jsem vybral jednu ze skvělých fotek, které nafotil na chvaletickém koncertu náš dvorní fotograf Jirka Volek a double album MCH Bandu 198Four Well? vyšlo během léta 1985.
Nejen Mikoláš měl důvody bilancovat. O pár měsíců později sepsala své vyhodnocení i Státní bezpečnost:

Správa StB Praha
2a odbor – 3. Oddělení
V Praze dne 8. ledna 1986
Přísně tajné

VYHODNOCENÍ
AOR v akci „MANEKÝN“ sig. sv. č. 34 816
V akci MANEKÝN, sig. sv. č. 34 816, je rozpracováván čsl. státní občan, sig. CH-77:
CHADIMA Mikoláš – nar. 9. 9. 1952, české národnosti, bez politické příslušnosti, zaměstnán v reprografickém středisku Národního technického muzea v Praze jako tiskař, člen zakázané hudební skupiny EXTEMPORE
Signální svazek byl založen dne 9. 3. 1983 z důvodu CHADIMOVA nepřátelského postoje vůči socialistickému zřízení v ČSSR. Tento postoj projevil jednak podpisem CH-77, styky s nepřátelskými osobami a svými veřejnými vystoupeními. Bylo podezření, že svého pracovního zařazení zneužívá k tištění nelegálních materiálů a tiskovin CH-77.
Za účelem zjištění, zda CHADIMA nezneužívá svého pracovního zařazení k rozmnožování nelegálních tiskovin, byl proveden na pracovišti reprografického střediska NTM v Praze 2x ZTÚ ANALÝZA, podruhé v součinnosti s 2b odborem S-StB Praha. Během úkonu nebyly nalezeny žádné tiskoviny ani jiné materiály související s činností CH-77 nebo potvrzující CHADIMOVU angažovanost v tomto hnutí. Rovněž byla vyloučena možnost vytištění letáků nalezených v některých částech Prahy 7 a okolí na reprografické technice NTM. (…)
Průběh rozpracování však potvrdil skutečnost, že Mikoláš CHADIMA je osobou silně nepřátelsky zaměřenou proti socialistickému zřízení v ČSSR. Jeho činnost je zaměřena hlavně do oblasti kulturní, především hudební. Je vedoucím nepovolené hudební skupiny EXTEMPORE. K veřejným vystoupením využívá všech příležitostí, jedná se hlavně o koncerty ZUČ, akce pořádané různými organizacemi apod. Vystupuje rovněž i s jinými skupinami, např. STEHYM, v současné době jde o skupinu ALFRED STARKA, jejímž vedoucím je Jiří BISKUP. Při uvedených vystoupeních se kolem těchto skupin shromažďují závadová mládež, často dochází k výtržnostem. CHADIMA vystoupení zneužívá k nepřátelským projevům, ve kterých napadá a zesměšňuje kulturní politiku ČSSR. Do programu jsou mimo schválený pořad zařazovány skladby typu ‚BIČ BOŽÍ‘ apod.
Formou svědeckých výpovědí bylo dokumentováno vystoupení Mikoláše CHADIMY při školení POCO, ve kterém veřejně zpochybňoval naši mírovou politiku a poté přednášku demonstrativně opustil.
Mikoláš CHADIMA se rovněž angažuje v Jazzové sekci, proti které bylo v loňském roce zahájeno trestní stíhání.
Při ZTÚ ANALÝZA na pracovišti byl získán poznatek o snaze Mikoláše CHADIMY o soustřeďování nahrávek hudebních skupin, které nemají možnost hudební produkce v ČSSR. Tyto nahrávky hodlá zasílat do Itálie, kde by byly zatím nezjištěnou firmou rozmnoženy a vydány. Tento poznatek byl potvrzen agenturní cestou, kdy byl orgánům MV předán cyklostylový dopis s CHADIMOU psanými dodatky.
ZTÚ ANALÝZA, PŘESTAVBA a NÁKUP potvrdily rovněž rozsáhlou stykovou základnu, a to jak v ČSSR, tak i v zahraničí. Pravidelný kontakt udržuje s bývalým členem EXTEMPORE Jaroslavem NEDUHOU, t.č. v Rakousku. (…)
S ohledem na skutečnost, že dosavadní rozpracování nepotvrdilo podezření z CHADIMOVA zapojení v činnosti CH-77 ani jeho spojení na signatáře CH-77, navrhuji předat signální svazek „MANEKÝN“ na 4. oddělení 2a odboru S-StB k dalšímu rozpracování po linii zakázaných hudebních skupin.
Vypracoval: por. FIŠER Jaroslav

Je z toho patrné, že Státní bezpečnost tehdy o Chadimově činnosti mnoho přesných informací neměla. „Je vedoucím nepovolené hudební skupiny Extempore“ – soubor se rozešel už v září 1981. Biskup není Jiří, ale Jindřich (omyl evidentně pochází ze zprávy, kterou poslala lounská StB 7. června 1985). Informace o skupině „Stehym“ zjevně vyplývá z výslechu Luboše Fidlera z 8. listopadu 1985, kdy podle protokolu řekl, že v takové skupině s Chadimou hrál (asi to byla Lubošova úmyslná dezinformace). Absurdní tvrzení, že Chadima na koncertech hraje Bič boží, se poprvé objevilo 17. května 1983 v zápisu o vystoupení v sále Domovina, který vypracovala Hana Kopecká, inspektorka kultury Obvodního národního výboru Praha 7. ZUČ je Zájmová umělecká činnost, POCO je Příprava obyvatelstva k civilní obraně, AOR je agenturně operační rozpracování. ZTÚ PŘESTAVBA je odposlech telefonu (ZTÚ = zpravodajsko-technický úkon), ZTÚ NÁKUP je úkolová prověrka korespondence. ZTÚ ANALÝZA proběhla 13. ledna 1983 na Chadimově pracovišti, další taková prohlídka následovala 17. dubna 1984. Pokud jde o nahrávky hudebních skupin, které Chadima „hodlá zasílat do Itálie“ – šlo o desku Czech! Till Now You Were Alone, kterou vydal Rodolfo Protti ve své firmě Old Europa Café již na podzim 1984. A pokud jde o předání signálního svazku „k dalšímu rozpracování po linii zakázaných hudebních skupin“ – tady Chadima Státní bezpečnosti i v dalších letech přidělal mnoho práce.

Diskografie:
MCH Band: Feeling Fine in 1984Well
MCH Band: 198Four Well?
(obě CD jsou součástí šestialbového kompletu MCH Band 1982–1989, vydal Black Point v roce 2007)

„Myslel jsem, že do Vánoc 1984 složím p . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář